Snad každý rodič si skutečně přeje, aby svému dítku porozuměl v co možná nejnižším věku. Interakce je příjemnou odměnou za celodenní snahu o péči o dítě. Když poprvé vědomě artikuluje a snaží se použít slůvka, je to jako balzám na duši.
Mnoho rodičů se ale ve snaze zjednodušit svému potomkovi práci (a sobě taky) spokojí s tím, že brzy naučí potomka reagovat na jejich otázku. Dítě si tak zafixuje, že stačí umět vyjádřit „ano“ a „ne“, a všichni mu rozumí. Že to rozhodně k rozvoji řečových dovedností nevede, to snad ani nemusíme zmiňovat. Takže jak na to, abyste dítě brzy rozmluvili?
Jdeme na to!
Klidně začněte s knihou nebo plyšáky, co máte doma. Když si na tu věc může dí sáhnout, je to lepší než ukazovat obrázek na mobilu. Začněte zvířátky a při každém krmení ve stoličce vytaste knihu a zkuste: „Co to je?“ Při vyslovení použijte stoupavou intonaci.
A odpovězte „Bůůůů.“ „Haf. Haf.“ „Či čiiiii.“ „Ko ko ko.“ „Brrm brrrm.“
Stejný postup opakujte u každého obrázku nebo plyšáka. Pokaždé artikulujte, zaměřte se na intonaci, a jasně vyslovte zvířecí a další zvuk. Když se k tomu budete ještě nadšeně usmívat, dítě si trénink řeči dokonale zamiluje a bude se na něj těšit.
Po týdnu, kdy si už budete připadat jako úplný blázen, pak nechce dítě, aby vyvinulo iniciativu. „Co to je?“ A nechte mu prostor. Mnohdy trvá, než dokáže zareagovat, nechte mu dostatek prostoru a neodpovídejte za něj. Odradilo by ho to od snažení. Když se vám dostane jakékoliv odpovědi, chvalte. Ze začátku chvalte jakýkoliv zvuk.
Jak na dítě mluvit, aby rozumělo?
Je super, že mluvíme na naše dítě. Když si ale představíte, že váš tvor je malý a jeho mozek je ve vývinu, mnohdy je smutná realita, že z úst jeho největšího idolu se ozývá pouhé „no ty malé sluníčko“. Nerozumí.
Úplně jsme zapomněli, že naše ratolest se teprve vše učí. A my mu skutečně můžeme být ti nejlepší učitelé. Alespoň ve chvílích, kdy jste s dítětem sami, s ním obejděte byt a ptejte se známou intonací: „Co to je?“ „Auto.“ „Co to je?“ „Židle.“ Zjednodušte komunikaci na minimum, začne vám rozumět.
Když kolem jede auto, klidně řekněte dítěti. „Udělej pápá.“ A chvalte jej za interakci.
Při posazení do jídelní stoličky se zeptejte: „Co budeš dělat?“ A odpovězte: „Ham ham.“ Časem si to malý spojí a nové slovo je na světě!
„Kdo to je?“ Ptejte se u rodinné fotky. „Mama. Baba. Tata. Dede.“ Záleží na vás, jak rodinné příslušníky zjednodušíte pro první slůvka.
Rozšíření slovní zásoby dítěte
Mnoho rodičů si myslí, že dítě si svou slovní zásobu rozšíří samo, když si samo hraje a je hodné. To je ale omyl. Ono si hraje, ale slovní zásobu jej opět musíte naučit vy. Klidně vám postačí slovní spojení? „Co to je?“, když budete ukazovat na hračky nebo prvky v knize? Pro odpověď používejte stále stejné slovo, a po čase, kdy jej opakujete, vyžadujte interakci. Když dítě navíc pochválíte, bude dělat rychlé pokroky.
Dítě to zvládne i bez hraček
Každý jsme to někdy zažili: drobek je unavený, a my přesto chceme, aby ještě vydrželo být chvíli „hodné“ a mohli tak dokončit návštěvu úřadu nebo se vymotali z kolony na dálnici. V té době je super, když se ve vás probudí vaše „skryté dítě“, „herec“, nebo klidně „veselý kamarád“.
Ukažte prstem ven z okna a řekněte: „Tam! Pipipíííí!“ A zalžete, že jste z okna uviděli ptáčka. Máte na chvíli o pozornost postaráno. Co dál se tam objevilo? Pes? Kočka? Nebo třeba tancující opice? Je jen na vás, zda situaci zvládnete bez ztráty kytičky, a zpříjemníte tak den svému potomku i sobě. A když už to bude trapné, můžete se znovu podívat do okna a říct: „Neeeeni“. A zasmát se. Dítě si hru zapamatuje a bude „neeeni“ rádo hrát.
I s malým kojencem se dá dobře komunikovat a naučit jej spoustu slov. Jen je důležité se jej ptát a nechat mu prostor pro odpověď.
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT:
Dlouhodobé hraní na tabletech a mobilech poškozuje zdraví dětí. Mění jejich strukturu mozku
Legrační reakce dětí na zvířata v zoo. Žirafy, opice, lev nebo bobr umí pobavit, ale i vyděsit