Pátek , 15. 08. 2025

Hana

Kateřina (32): Po letech mě našla má biologická matka. Radost vystřídalo obrovské zklamání

Že jsem vychovávána tetou, jsem se dozvěděla v patnácti letech. Do té doby jsem netušila, že mí rodiče nejsou mými rodiči, že se o mě od malička stará moje teta. Byl to pro mě šok, ale se situací jsem se smířila docela rychle. Snažila jsem se však vždycky najít svou biologickou matku, která mi chyběla, a chtěla jsem ji poznat.
matka
Matku jsem raději nikdy neměla hledat.

22. 06. 2023

Až když moje teta zemřela, má biologická matka se objevila na pohřbu a konečně jsme se setkaly. Měla jsem radost, tu ale po pár měsících vystřídalo obrovské zklamání. Kdybych to věděla, jistě bych se zachovala úplně jinak.

Jsem sestra tvé matky

Dětství jsem prožila na vesnici, měla jsem milující rodinu a vyrůstala jsem jako jedináček. Nikdy mě nenapadlo, že by moje máma nebyla mou mámou, proč taky. Jako rodina jsme fungovali skvěle, vídali jsme se i se širším příbuzenstvem, každé narozeniny či svátky jsme slavili ve velké skupině lidí a rodinných příslušníků. Až ve chvíli, kdy jsem se chystala na střední školu, si mě zavolala k sobě babička a maminka, tedy vlastně má teta, a obě mi se slzami v očích přiznaly pravdu.

Prý proto, abych mohla do života vykročit s tím, že vím, kdo jsem, a možná už taky nechtěly lhát. Prostě tu tíhu neunesly. Tak ji přenesly na mě. Byl to obrovský šok, najednou jsem se dozvěděla, že mě odmalička vychovávala sestra mé pravé matky. Teta mě přijala jako vlastní a dala mi všechno. Samozřejmě, že jsem se začala ptát proč.

Příběh, který jsem oplakala i pochopila

Ve svých patnácti letech jsem byla již celkem vyspělá, ale některé věci jsem musela zpracovávat postupně. Do té doby jsem byla bezstarostná, nic mě netrápilo, měla jsem rodinu, kamarády, koníčky, dobře jsem se učila, měla jsem své sny. A to, že neznám svou biologickou matku, mě zasáhlo. Dodnes jsem ale vděčná, že jsem se pravdu dozvěděla. Poslechla jsem si příběh o tom, jak to bylo.

Matka mě porodila v patnácti letech, bylo jí tedy přesně tolik jako mně, když jsem se o všem dozvěděla. Protože se ale o mě nedokázala postarat, její o pět let starší sestra si mě vzala k sobě a přijala mě za svou. Matka pak tiše dostudovala a ihned po škole odjela ze země. Od té doby mě neviděla, já si na ni ani nemohla pamatovat. Snažila jsem se to pochopit. I když jsem plakala a bylo mi to líto, vžila jsem se do té situace a došlo mi, že bych svou pravou matku chtěla moc poznat. To však nebylo tak jednoduché.

K TÉMATU  Eva (25): Máma si našla mladšího přítele. Ale skončila jsem s ním v posteli já

Hledání bylo neúspěšné, teta to tak zařídila

Samozřejmě jsem se čím dál častěji ptala na nejrůznější detaily, chtěla jsem vidět fotky své matky, chtěla jsem vědět, kde žije a jak se jí vede. Teta slíbila, že mi pomůže, ale vždycky to dopadlo stejně. Hledání nebylo úspěšné, pomalu jsem se smiřovala s tím, že matku nikdy nepoznám. To mě mrzelo, vždyť měla důvod to takto udělat. Nic jsem jí nevyčítala, byla opravdu hodně mladá a nikam do dětského domova mě neodložila, vychovávala mě přece vlastní rodina.

Hodně jsem se na hledání upnula, teta však z toho moc velkou radost neměla, což jsem jí občas i vyčítala. Pak teta vážně onemocněla a já jsem se soustředila spíše na to, abych dostudovala, abych jí dělala radost a mohla jí pomáhat.

S tetou to šlo z kopce, léčba nezabírala a poslední roky jejího života se hodně trápila. Já si kvůli ní udělala ošetřovatelský kurz a rozhodla jsem se i v pracovním životě pomáhat vážně nemocným. Až když to s tetou vypadlo opravdu špatně, přiznala, že nechtěla, abych matku poznala, protože se bála, že budu zklamaná. Já si maminku vysnila jako mladou ženu, která odjela do zahraničí začít nový život, jako ženu, která toho všeho teď lituje. Jen teta věděla, že realita je jiná.

Velké shledání při smutečním obřadu

Teta pár týdnů na to zemřela. Byla jsem zdrcená, i když se to bohužel dalo předvídat. Co se ale předvídat rozhodně nedalo, bylo to, že uprostřed obřadu do smuteční síně přišla pro mě zcela neznámá osoba s kyticí rudých růží, která plakala a dívala se na mě. Až po obřadu jsem zjistila, že to byla má biologická matka.

Přišla na pohřeb rozloučit se s mou tetou a ženou, která mě vychovala, zatímco ona na to neměla. Bylo to velmi emotivní a já měla obrovskou radost. Na babičce a jiných členech rodiny jsem ale viděla, že z tohoto shledání takovou radost rozhodně nemají. Brzy jsem pochopila proč.

K TÉMATU  Katka (54): Syn je gay. Jak se mám zachovat, když to neschvaluju?

Matku jsem nikdy hledat neměla

Na můj popud teta začala v mých patnácti pátrat po tom, co se s mou matkou stalo. Podařilo se ji zkontaktovat, ale o tom mi teta nikdy neřekla. Matka totiž žila v Německu ne zrovna spořádaným životem. Byla na ulici, živila se léta tělem, brala drogy a pila alkohol. Teta moc dobře věděla, proč mi zatajila, kde má biologická matka je. Kontakt však ani poté neztratily, a tak se nakonec i o jejím úmrtí moje matka dozvěděla. Nepřijela však proto, aby uctila její památku a seznámila se s dcerou. Využila situace po svém.

První týdny jsem byla šťastná, svou matku jsem ubytovala u sebe, hodiny jsme si do noci povídaly, já byla skutečně nadšená a nic jiného jsem nevnímala. Povyprávěla mi docela dojemný příběh, chodily jsme nakupovat, na výstavy, do restaurací, ani mi nepřišlo zvláštní, že většinu věcí platím já, proč bych se tím měla zaobírat. Pak mě ale babička přišla důrazně varovat. Přišla hádka, no, a nakonec i mé velké prozření.

Matku jsem u sebe nechala téměř tři měsíce, po ty tři měsíce jsem ale byla skutečně šťastná. Smutek v srdci po ztrátě milované tety, která mi dala všechno, jsem si vynahrazovala tím, že u mě byla moje skutečná matka. Ta se však jednoho dne sbalila a už jsem ji neviděla. Nezapomněla si s sebou přibalit i několik cenností, které našla v mém bytě a nemalou hotovost z pozůstalosti po tetě.

Až pak mi došlo, že jsem ji nikdy hledat neměla, že teta i babička měly pravdu a že moje matka vlastně nikdy netoužila poznat mě, svou dceru. I když jsem zklamaná, beru to jako ponaučení do života a nikdy nezapomenu na svou obětavou a skvělou tetu.

MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT

Marcela (42): Přeji si adoptovat dítě, ale manžel a děti s tím nesouhlasí

Manželství pro všechny: Kde je problém a co opravdu znamená registrované partnerství?

Zdroje článku:
autorský text
Doporučujeme
sdílet
tisknout
mohlo by vás zajímat

Témata pro vás

Výběr článků

Bušící srdce, zvýšení krevního tlaku i zpocené dlaně. Tohle všechno se děje při pohledu na milovanou osobu. Své o tom vědí především muži, které společnost považuje za pragmatické a necitlivé jedince! Jak jsou na tom jednotlivá pohlaví? Kdo se zamiluje rychleji? Možná budete překvapené.
Kdo by nemiloval nakládané kyselé okurky. Jsou výborné k masitému pokrmu, nebo jen tak, když máme chuť. Legendární „kvašáky“ se zkrátka těší velké oblibě. Pokud ale chcete mít ve špajzu dostatečné zásoby zavařených okurek na zimu, je zapotřebí mít dobrou úrodu
Firemní večírky, svatby, narozeninové oslavy nebo rande. Vybrat správné oblečení pro tu kterou příležitost, je samo o sobě dost obtížné.
Retrográdní Merkur ještě zdaleka nekončí a novoluní v Beranu otevřelo nové, ale ne vždy snadné cesty. Tento týden prověří, jak umíme držet směr, když se vše kolem mění. Některá znamení čekají důležitá rozhodnutí, jiná zase hluboké vnitřní přehodnocení. Klíčem bude nespěchat, naslouchat sobě i okolí a zůstat věrní tomu, co opravdu chceme.
Kočky se řídí jednoduchým heslem. Pokud se do toho vejdu, můžu si tam zdřímnout. Spící kočky někdy zaujímají polohy, které přímo vybízí natáhnout se s nimi a odpočívat podle jejich vzoru. Milují krabice, ale klidně se napasují i do umyvadla. Některé kočky si pak hoví na zádech tak, že vypadají jako mrtvé. To když jsou naprosto spokojené!
Menstruace je nedílnou součástí života každé ženy. Zatímco některým z nás nepůsobí výraznější potíže, jiné ji doslova protrpí. Ať už jsou však projevy menstruace poměrně rozdílné, jedno mají všechny ženy společné - neustále hledají cesty jak tyto dny přečkat co nejkomfortněji.
Jestli pracujete denně s počítačem, zřejmě je vám jasné, o čem je řeč. Při dlouhodobé neměnné pozici ruky se pak často objevuje její bolest. Ruka vás může pálit, mravenčit nebo v ní ztrácíte citlivost. To vše lze shrnout pod označení syndrom karpálního tunelu.
Nevolnost, průjmy, zácpy, nadýmání, nafouklé břicho. Připadá vám to povědomé? Taky vás sužují tyto zdravotní problémy? Mám pro vás dobrou zprávu! Z těchto potíží vede cesta ven! Stačí do vašeho života zařadit těchto 5 tipů a vaše trávení vám poděkuje. Věřím, že nejen vaše trávení, ale i vaše psychika, jelikož špatné trávení nás díky nepříjemných problémům může dostávat do stresu.
Police nebo knihovny se dají koupit, ale dost možná toužíte po nějakém originálu, který se tvarem přizpůsobí vaší myšlence. Nebojte se experimentovat a inspirujte se nevšedními poličkami, které jsou vedle své účelnosti samy o sobě stylovým doplňkem interiéru. Za vším tady ale stojí nejdůležitější prvek, kterým je milované dřevo.
Výprodeje jsou pro většinu z nás lákavou záležitostí, která nám umožňuje pořídit řadu stylových modelů téměř za babku. Často se ale stává, že nám výhodné ceny zamotají hlavu natolik, že koupíme něco, s čím pak nejsme spokojené a nastává ponákupní vystřízlivění – radost následně vystřídá hořké zklamání. Proto jsme pro vás sestavili několik zásadních bodů, které vám pomohou vybrat si na poprvé opravdu skvělé módní kousky, kterých ani v budoucnu nebudete litovat.
V průběhu letních měsíců se častěji vydáváme mimo domov. Tím se ovšem dostáváme do hledáčku klíšťat. Co nám tito roztoči mohou způsobit, jak se jim bránit a co dělat, když už se zakousne? Zapomeňte na staré rady, dnes už je vše jinak. Žádné krémy, aby se pustilo apod.

Výběr článků

Každý máme ve svém okolí někoho, pro koho je káva tématem číslo jedna. Ať už raději pijí ristretto, espresso nebo nadýchané cappuccino, jejich den bez šálku kvalitní kávy jako by ani nebyl. A co by je pod stromečkem mohlo potěšit víc než právě výběrová káva či předměty, se kterými svůj kávový rituál pozvednou na ještě vyšší úroveň?
Možná by vás ani nenapadlo, že masáž a pořádnou péči ocení i váš čtyřnohý kamarád. Podívejte se, jak si relaxující buldoček užívá masáž!
Máte pocit, že vy nebo někdo ve vašem okolí tráví v práci mnohem víc času, než je zdravé? Je pro vás práce na prvním místě a to jediné, o čem dokážete mluvit, jsou pracovní záležitosti? Možná vás dostihl workoholismus, který dnes není nic výjimečného. V době, kdy lidé chtějí především uspět, něco dokázat a být bohatými se workoholismu poměrně daří. Lidé kladou profesní život na první příčku žebříčku priorit, rodinné záležitosti se odsouvají na neurčito. Jen málokdo si ale uvědomuje, že trpět workoholismem je špatně.

Nepřehlédněte

Dlažby ve vzhledu dřeva jsou ozdobou koupelny a celého interiéru v domě Lukáše Pavelky z Brněnska. Jak sám říká, na výběru podlahových krytin si dala jeho partnerka Pavla zvláště záležet. Inspiraci k dlažbám hledala v časopisech o bydlení. Nejvíc ji okouzlil venkovský styl bydlení, kterému dodala moderní šmrnc pomocí doplňků v severském a industriálním stylu.
Kašle a smrká kdekdo. Nachlazení a podzimní virózy se rychle šíří. Navíc opět začínají růst čísla nakažených koronavirem a na dveře klepe pozimní vlna chřipky. Je tak nejvyšší čas pořádně posílit obranyschopnost! Soutěžte s námi a vyhrajte balíček kvalitních doplňků stravy Naturevia, který naboostuje vaši imunitu.

Odebírat novinky

Přihlásit se

Jestě nemáte účet? Zaregistrujte se zde.

Nahlásit článek