Sobota , 11. 01. 2025

Bohdana

Kateřina (32): Po letech mě našla má biologická matka. Radost vystřídalo obrovské zklamání

Že jsem vychovávána tetou, jsem se dozvěděla v patnácti letech. Do té doby jsem netušila, že mí rodiče nejsou mými rodiči, že se o mě od malička stará moje teta. Byl to pro mě šok, ale se situací jsem se smířila docela rychle. Snažila jsem se však vždycky najít svou biologickou matku, která mi chyběla, a chtěla jsem ji poznat.
matka
Matku jsem raději nikdy neměla hledat.

22. 06. 2023

Až když moje teta zemřela, má biologická matka se objevila na pohřbu a konečně jsme se setkaly. Měla jsem radost, tu ale po pár měsících vystřídalo obrovské zklamání. Kdybych to věděla, jistě bych se zachovala úplně jinak.

Jsem sestra tvé matky

Dětství jsem prožila na vesnici, měla jsem milující rodinu a vyrůstala jsem jako jedináček. Nikdy mě nenapadlo, že by moje máma nebyla mou mámou, proč taky. Jako rodina jsme fungovali skvěle, vídali jsme se i se širším příbuzenstvem, každé narozeniny či svátky jsme slavili ve velké skupině lidí a rodinných příslušníků. Až ve chvíli, kdy jsem se chystala na střední školu, si mě zavolala k sobě babička a maminka, tedy vlastně má teta, a obě mi se slzami v očích přiznaly pravdu.

Prý proto, abych mohla do života vykročit s tím, že vím, kdo jsem, a možná už taky nechtěly lhát. Prostě tu tíhu neunesly. Tak ji přenesly na mě. Byl to obrovský šok, najednou jsem se dozvěděla, že mě odmalička vychovávala sestra mé pravé matky. Teta mě přijala jako vlastní a dala mi všechno. Samozřejmě, že jsem se začala ptát proč.

Příběh, který jsem oplakala i pochopila

Ve svých patnácti letech jsem byla již celkem vyspělá, ale některé věci jsem musela zpracovávat postupně. Do té doby jsem byla bezstarostná, nic mě netrápilo, měla jsem rodinu, kamarády, koníčky, dobře jsem se učila, měla jsem své sny. A to, že neznám svou biologickou matku, mě zasáhlo. Dodnes jsem ale vděčná, že jsem se pravdu dozvěděla. Poslechla jsem si příběh o tom, jak to bylo.

Matka mě porodila v patnácti letech, bylo jí tedy přesně tolik jako mně, když jsem se o všem dozvěděla. Protože se ale o mě nedokázala postarat, její o pět let starší sestra si mě vzala k sobě a přijala mě za svou. Matka pak tiše dostudovala a ihned po škole odjela ze země. Od té doby mě neviděla, já si na ni ani nemohla pamatovat. Snažila jsem se to pochopit. I když jsem plakala a bylo mi to líto, vžila jsem se do té situace a došlo mi, že bych svou pravou matku chtěla moc poznat. To však nebylo tak jednoduché.

K TÉMATU  Jitka (26): Půjčila jsem kamarádce peníze. Od té doby už nejsme kamarádky

Hledání bylo neúspěšné, teta to tak zařídila

Samozřejmě jsem se čím dál častěji ptala na nejrůznější detaily, chtěla jsem vidět fotky své matky, chtěla jsem vědět, kde žije a jak se jí vede. Teta slíbila, že mi pomůže, ale vždycky to dopadlo stejně. Hledání nebylo úspěšné, pomalu jsem se smiřovala s tím, že matku nikdy nepoznám. To mě mrzelo, vždyť měla důvod to takto udělat. Nic jsem jí nevyčítala, byla opravdu hodně mladá a nikam do dětského domova mě neodložila, vychovávala mě přece vlastní rodina.

Hodně jsem se na hledání upnula, teta však z toho moc velkou radost neměla, což jsem jí občas i vyčítala. Pak teta vážně onemocněla a já jsem se soustředila spíše na to, abych dostudovala, abych jí dělala radost a mohla jí pomáhat.

S tetou to šlo z kopce, léčba nezabírala a poslední roky jejího života se hodně trápila. Já si kvůli ní udělala ošetřovatelský kurz a rozhodla jsem se i v pracovním životě pomáhat vážně nemocným. Až když to s tetou vypadlo opravdu špatně, přiznala, že nechtěla, abych matku poznala, protože se bála, že budu zklamaná. Já si maminku vysnila jako mladou ženu, která odjela do zahraničí začít nový život, jako ženu, která toho všeho teď lituje. Jen teta věděla, že realita je jiná.

Velké shledání při smutečním obřadu

Teta pár týdnů na to zemřela. Byla jsem zdrcená, i když se to bohužel dalo předvídat. Co se ale předvídat rozhodně nedalo, bylo to, že uprostřed obřadu do smuteční síně přišla pro mě zcela neznámá osoba s kyticí rudých růží, která plakala a dívala se na mě. Až po obřadu jsem zjistila, že to byla má biologická matka.

Přišla na pohřeb rozloučit se s mou tetou a ženou, která mě vychovala, zatímco ona na to neměla. Bylo to velmi emotivní a já měla obrovskou radost. Na babičce a jiných členech rodiny jsem ale viděla, že z tohoto shledání takovou radost rozhodně nemají. Brzy jsem pochopila proč.

K TÉMATU  Nela v koučinku: Dubnový koučink pro hodný holky a kde mi končí hranice

Matku jsem nikdy hledat neměla

Na můj popud teta začala v mých patnácti pátrat po tom, co se s mou matkou stalo. Podařilo se ji zkontaktovat, ale o tom mi teta nikdy neřekla. Matka totiž žila v Německu ne zrovna spořádaným životem. Byla na ulici, živila se léta tělem, brala drogy a pila alkohol. Teta moc dobře věděla, proč mi zatajila, kde má biologická matka je. Kontakt však ani poté neztratily, a tak se nakonec i o jejím úmrtí moje matka dozvěděla. Nepřijela však proto, aby uctila její památku a seznámila se s dcerou. Využila situace po svém.

První týdny jsem byla šťastná, svou matku jsem ubytovala u sebe, hodiny jsme si do noci povídaly, já byla skutečně nadšená a nic jiného jsem nevnímala. Povyprávěla mi docela dojemný příběh, chodily jsme nakupovat, na výstavy, do restaurací, ani mi nepřišlo zvláštní, že většinu věcí platím já, proč bych se tím měla zaobírat. Pak mě ale babička přišla důrazně varovat. Přišla hádka, no, a nakonec i mé velké prozření.

Matku jsem u sebe nechala téměř tři měsíce, po ty tři měsíce jsem ale byla skutečně šťastná. Smutek v srdci po ztrátě milované tety, která mi dala všechno, jsem si vynahrazovala tím, že u mě byla moje skutečná matka. Ta se však jednoho dne sbalila a už jsem ji neviděla. Nezapomněla si s sebou přibalit i několik cenností, které našla v mém bytě a nemalou hotovost z pozůstalosti po tetě.

Až pak mi došlo, že jsem ji nikdy hledat neměla, že teta i babička měly pravdu a že moje matka vlastně nikdy netoužila poznat mě, svou dceru. I když jsem zklamaná, beru to jako ponaučení do života a nikdy nezapomenu na svou obětavou a skvělou tetu.

MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT

Marcela (42): Přeji si adoptovat dítě, ale manžel a děti s tím nesouhlasí

Manželství pro všechny: Kde je problém a co opravdu znamená registrované partnerství?

Zdroje článku:
autorský text
Doporučujeme
sdílet
tisknout
mohlo by vás zajímat

Témata pro vás

Výběr článků

Aktuální neutěšená situace brnká mnohým na nervy. Home office, učení s dětmi online, péče o ně, starosti o zdraví prarodičů a negativní zprávy valící se ze všech stran. Odolat tomu tlaku není vůbec snadné. Vidina zlepšení je navíc v nedohlednu. Nezbývá tak nic jiného než zatnout zuby a vydržet. Zvládnout složitou dobu vám pomohou i naše tipy.
Uklízet nepomáhá, vařit nepomáhá a cvičit vás nikdo nedonutí ani za živého Boha? Pak je na čase vyzkoušet něco, co vás dozajista nejenom chytne, ale také přivede na jiné myšlenky. Představujeme vám antistresové činnosti, které vám zlepší náladu.
Pozdrav vycházejícímu slunci nad třpytícím se oceánem. Meditace za zvuku mořských vln. Uvolňující procházky palmovými háji. Kokosová voda a spousty exotického ovoce. Potřebujete dovolenou pro tělo i mysl? Vydejte se do teplých krajin za jógou. Spojit dovolenou s cvičením jógy je stále víc a víc populární.
Chcete vždy vypadat elegantně a na úrovni bez ohledu na příležitost? Klíčem k elegantnímu oblékání, je dodržování určitých pravidel, která si v následujícím článku oprášíme. Pojďme se podívat na to, jak se oblékat elegantně každý den a nezpůsobit módní faux pas.
Do roka a do dne, Lomikare, Lomikare... Ne ne, nejde o žádné zlo, natožpak historického charakteru. Jen ten časový úsek sedí pro přátelské a oboustranné ukončení spolupráce.
Máte za sebou poměrně náročné týdny a přemýšlíte, jak si spravit náladu? I když zaručeně pomáhá zmrzlina společně s dobrým dezertem, nemusíte se nutně uchylovat k cukru. Stačí se jen správně obléknout!
Bolesti hlavy a svalů. V krku škrábe, přichází únava a kašel. Teplota strmě stoupá. A je tu chřipka. Chřipkové epidemie provázejí českou zimu rok co rok. Lékaři varují před komplikacemi, jejichž následkem může být i smrt. Avšak zabrat dá i viróza nebo obyčejné nachlazení.
Stojany na víno ze dřeva i kovu, na stěnu nebo na bar v kuchyni. Slouží nejen jako praktické uložení vína, ale také jako originální designový prvek. Patří mezi věci, které vybíráte spíše podle stylu
Tenhle batoh odolá dešti i polití, a proti krádežím v davu nebo hromadné dopravě je také imunní. Praktické zavazadlo usnadňuje život ve městě i na výletě. Vnitřní prostor, kapsy i kapsičky vymýšlel evidentně někdo, kdo má s chozením s ruksakem na zádech bohaté zkušenosti.
Bylinky nemusí být používány jenom k tomu, aby nám zajímavě ochutily jídlo a aby také zajistili jeho příjemnou vůni. Bylinky jsou odnepaměti používány také v lidovém přírodním léčitelství. My se aktuálně podáváme na ty, které jsou nejlepším pomocníkem pro naše plíce.
Vysmíváte se těm, kdo si píšou deník? A zkoušela jste to už někdy? Je to neuvěřitelně očistná záležitost, která vám pomůže zbavit se stresu, utřídit si myšlenky a mnohdy vás také povzbudí. Navíc budete díky deníku mít za pár desítek let na co vzpomínat.

Výběr článků

Veronika Arichteva (38) se nedávno stala terčem kritiky manželky herce Filipa Blažka (50), Jolany Blažkové (44). V nevhodné reakci na fotografie Arichtevy doporučila plastickou operaci prsou.
Věděli jste, že podle posledních statistik má průměrný člověk ve svém mobilním telefonu stažených zhruba třicet mobilních aplikací? Sice je nemusí nutně využívat, ale staženy jsou. Zatímco pánové nezapomínají kromě sociálních sítí na sportovní aplikace nebo aplikace sportovního sázení, co ve svém mobilu ukrývají ženy?
Bez mobilu si už nedovedeme život představit. Místo toho, abyste ale surfovali na netu nebo si psali s přáteli a leželi doma na posteli, můžete ho využit k zeštíhlení a posílení celého těla. Mobilní aplikace vám mohou posloužit třeba k vytvoření zdravého jídelníčku nebo zařazení cvičení do každodenního programu. Na trhu je dnes nepřeberné množství apek, co za vás odvedou velký kus práce nebo vám hubnutí aspoň zpříjemní. Vyzkoušejte některý z navrhovaných tipů!

Nepřehlédněte

Jak to vypadá, když v nákupním centru usedne za veřejné piano člověk a začne hrát? Tentokrát je to ale profesionální hudebník Henri Herbert, který za klávesami vypaluje skladbu Boogie Woogie Piano. Na svou dokonalou hru přirozeně kolemjdoucí upoutá!
Uklízet nepomáhá, vařit nepomáhá a cvičit vás nikdo nedonutí ani za živého Boha? Pak je na čase vyzkoušet něco, co vás dozajista nejenom chytne, ale také přivede na jiné myšlenky. Představujeme vám antistresové činnosti, které vám zlepší náladu.

Odebírat novinky

Přihlásit se

Jestě nemáte účet? Zaregistrujte se zde.

Nahlásit článek