Domácnost jsem financovala já
Po dlouhých letech, kdy se mi stále nedařilo najít slušnou práci, jsem se před dvěma lety konečně usadila v solidní firmě a začala pracovat jako prodavačka v drogerii. Konečně jsem měla dostatek financí nejen na základní potřeby, ale mohla jsem vyrážet na výlety s mým přítelem. Ten byl v té době v posledním ročníku vysoké.
Celou domácnost jsem táhla finančně sama a byla jsem hrdá, že to zvládám. Bylo mi s ním opravdu krásně. Těšila jsem se, že až dostuduje, budeme se mít zase lépe. Přítel byl o 5 let mladší, a tak jsem nehleděla na to, že momentálně nemá peníze.
Přítel myslel na založení rodiny
Přítel věděl, že by už byla vhodná doba pro založení rodiny. Nepotřebovala jsem, ať si mě bere, jen jsme se bavili o tom, že až dostuduje a najde si práci, nebudeme už na nic čekat a chceme mít miminko. Já už si prošla mnoha zaměstnáními a věděla jsem, že i po mateřské se budu umět postarat.
Navíc když už bude vydělávat i on, nebude v ničem problém. Začala jsem se ohromně těšit na tu dobu, kdy už bude mít po státnicích. Spolu s novou prací to bylo vyloženě skvělé životní období.
Pak přišla krutá diagnóza
Při zkoušení nové podprsenky jsem si v obchodě všimnula, že je mé levé prso jiné, než bývalo. Nechtěla jsem zbytečně panikařit, ale raději jsem se objednala na vyšetření. Čekala jsem ale, že to bude jen planý poplach.
Na sdělení diagnózy jsem nebyla absolutně připravená. Měla jsem nádor na prsu a čekalo mě ozařování. Už za tři týdny poté jsem měla s kamarádkou dámský večer, kdy mi oholila vlasy.
Zvládala jsem to vcelku dobře
Vážná nemoc rozhodně nebylo něco, s čím jsem ve svém životě počítala. Snažila jsem se pracovat a myslet na budoucnost se svým přítelem, těšila jsem se na společné miminko. Logicky se mnou tahle vážná chvíle na nějakou dobu zametla.
Už za chvíli jsem se ale naučila nosit šátky a prostě jsem se rozhodla, že to bude jen krátká zastávka na mé cestě za štěstím. Samozřejmě jsem přišla o spoustu přátel, protože jsem najednou nemohla žít jako dřív. Stále mi ale zůstala dobrá kamarádka a můj přítel.
Přítel se se mnou rozešel – bylo tojako blesk z čistého nebe
Přítel se ale ke mně začal chovat stále chladněji. Musím se přiznat, že jsem trpěla silnými nevolnostmi. Stále jsem se ale snažila, abych působila co nejpozitivněji. On si začal stěžovat, že mu můj stav vadí při zkouškovém období. Abych pravdu řekla, nikdy se mě nezastal nebo mě nepodpořil.
Ale já po něm nic nechtěla a těšila jsem se, až bude mít školu za sebou. Pak ale přišel den, kdy mi oznámil, že odchází. Zůstala jsem stát jako opařená. Naprosto jsem to nečekala. Byla to pro mě obrovská zrada.
Dokázala jsem se ze všeho vymotat sama
Když odešel, týden jsem jen brečela. Naprosto jsem nechápala jeho přístup a zradu. Bylo ale na čase s tím něco dělat, musela jsem se totiž přestěhovat do menšího bytu kvůli nájmu. Už jsem nepotřebovala byt pro dva.
Nakonec jsem s pomocí kamarádky vše přestěhovala do spolubydlení. Nová spolubydlící mě dokonce podpořila při léčbě a byla velmi chápavá. Za čas jsem nemoc porazila a mohla jsem jít v životě dál.
Můj bývalý přítel se mi poslední dva týdny začal ozývat s tím, že se mu po mně stýská. Já ale moc dobře vím, že někdo, kdo se ke mně otočil zády v mých nejhorších časech, si nezaslouží druhou šanci. Věřím, že ten pravý teprve přijde.
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT
Irena (47): Pochovala jsem své vlastní dítě. Nikdy mi nebylo hůř