Sobota , 21. 12. 2024

Natálie

Kateřina (32): Po letech mě našla má biologická matka. Radost vystřídalo obrovské zklamání

Že jsem vychovávána tetou, jsem se dozvěděla v patnácti letech. Do té doby jsem netušila, že mí rodiče nejsou mými rodiči, že se o mě od malička stará moje teta. Byl to pro mě šok, ale se situací jsem se smířila docela rychle. Snažila jsem se však vždycky najít svou biologickou matku, která mi chyběla, a chtěla jsem ji poznat.
matka
Matku jsem raději nikdy neměla hledat.

22. 06. 2023

Až když moje teta zemřela, má biologická matka se objevila na pohřbu a konečně jsme se setkaly. Měla jsem radost, tu ale po pár měsících vystřídalo obrovské zklamání. Kdybych to věděla, jistě bych se zachovala úplně jinak.

Jsem sestra tvé matky

Dětství jsem prožila na vesnici, měla jsem milující rodinu a vyrůstala jsem jako jedináček. Nikdy mě nenapadlo, že by moje máma nebyla mou mámou, proč taky. Jako rodina jsme fungovali skvěle, vídali jsme se i se širším příbuzenstvem, každé narozeniny či svátky jsme slavili ve velké skupině lidí a rodinných příslušníků. Až ve chvíli, kdy jsem se chystala na střední školu, si mě zavolala k sobě babička a maminka, tedy vlastně má teta, a obě mi se slzami v očích přiznaly pravdu.

Prý proto, abych mohla do života vykročit s tím, že vím, kdo jsem, a možná už taky nechtěly lhát. Prostě tu tíhu neunesly. Tak ji přenesly na mě. Byl to obrovský šok, najednou jsem se dozvěděla, že mě odmalička vychovávala sestra mé pravé matky. Teta mě přijala jako vlastní a dala mi všechno. Samozřejmě, že jsem se začala ptát proč.

Příběh, který jsem oplakala i pochopila

Ve svých patnácti letech jsem byla již celkem vyspělá, ale některé věci jsem musela zpracovávat postupně. Do té doby jsem byla bezstarostná, nic mě netrápilo, měla jsem rodinu, kamarády, koníčky, dobře jsem se učila, měla jsem své sny. A to, že neznám svou biologickou matku, mě zasáhlo. Dodnes jsem ale vděčná, že jsem se pravdu dozvěděla. Poslechla jsem si příběh o tom, jak to bylo.

Matka mě porodila v patnácti letech, bylo jí tedy přesně tolik jako mně, když jsem se o všem dozvěděla. Protože se ale o mě nedokázala postarat, její o pět let starší sestra si mě vzala k sobě a přijala mě za svou. Matka pak tiše dostudovala a ihned po škole odjela ze země. Od té doby mě neviděla, já si na ni ani nemohla pamatovat. Snažila jsem se to pochopit. I když jsem plakala a bylo mi to líto, vžila jsem se do té situace a došlo mi, že bych svou pravou matku chtěla moc poznat. To však nebylo tak jednoduché.

K TÉMATU  Touha po neznámém mě naprosto pohltila

Hledání bylo neúspěšné, teta to tak zařídila

Samozřejmě jsem se čím dál častěji ptala na nejrůznější detaily, chtěla jsem vidět fotky své matky, chtěla jsem vědět, kde žije a jak se jí vede. Teta slíbila, že mi pomůže, ale vždycky to dopadlo stejně. Hledání nebylo úspěšné, pomalu jsem se smiřovala s tím, že matku nikdy nepoznám. To mě mrzelo, vždyť měla důvod to takto udělat. Nic jsem jí nevyčítala, byla opravdu hodně mladá a nikam do dětského domova mě neodložila, vychovávala mě přece vlastní rodina.

Hodně jsem se na hledání upnula, teta však z toho moc velkou radost neměla, což jsem jí občas i vyčítala. Pak teta vážně onemocněla a já jsem se soustředila spíše na to, abych dostudovala, abych jí dělala radost a mohla jí pomáhat.

S tetou to šlo z kopce, léčba nezabírala a poslední roky jejího života se hodně trápila. Já si kvůli ní udělala ošetřovatelský kurz a rozhodla jsem se i v pracovním životě pomáhat vážně nemocným. Až když to s tetou vypadlo opravdu špatně, přiznala, že nechtěla, abych matku poznala, protože se bála, že budu zklamaná. Já si maminku vysnila jako mladou ženu, která odjela do zahraničí začít nový život, jako ženu, která toho všeho teď lituje. Jen teta věděla, že realita je jiná.

Velké shledání při smutečním obřadu

Teta pár týdnů na to zemřela. Byla jsem zdrcená, i když se to bohužel dalo předvídat. Co se ale předvídat rozhodně nedalo, bylo to, že uprostřed obřadu do smuteční síně přišla pro mě zcela neznámá osoba s kyticí rudých růží, která plakala a dívala se na mě. Až po obřadu jsem zjistila, že to byla má biologická matka.

Přišla na pohřeb rozloučit se s mou tetou a ženou, která mě vychovala, zatímco ona na to neměla. Bylo to velmi emotivní a já měla obrovskou radost. Na babičce a jiných členech rodiny jsem ale viděla, že z tohoto shledání takovou radost rozhodně nemají. Brzy jsem pochopila proč.

K TÉMATU  Osamělá mezi kolegy nebo týmová hráčka? Příběhy žen, které hledají své místo na pracovišti

Matku jsem nikdy hledat neměla

Na můj popud teta začala v mých patnácti pátrat po tom, co se s mou matkou stalo. Podařilo se ji zkontaktovat, ale o tom mi teta nikdy neřekla. Matka totiž žila v Německu ne zrovna spořádaným životem. Byla na ulici, živila se léta tělem, brala drogy a pila alkohol. Teta moc dobře věděla, proč mi zatajila, kde má biologická matka je. Kontakt však ani poté neztratily, a tak se nakonec i o jejím úmrtí moje matka dozvěděla. Nepřijela však proto, aby uctila její památku a seznámila se s dcerou. Využila situace po svém.

První týdny jsem byla šťastná, svou matku jsem ubytovala u sebe, hodiny jsme si do noci povídaly, já byla skutečně nadšená a nic jiného jsem nevnímala. Povyprávěla mi docela dojemný příběh, chodily jsme nakupovat, na výstavy, do restaurací, ani mi nepřišlo zvláštní, že většinu věcí platím já, proč bych se tím měla zaobírat. Pak mě ale babička přišla důrazně varovat. Přišla hádka, no, a nakonec i mé velké prozření.

Matku jsem u sebe nechala téměř tři měsíce, po ty tři měsíce jsem ale byla skutečně šťastná. Smutek v srdci po ztrátě milované tety, která mi dala všechno, jsem si vynahrazovala tím, že u mě byla moje skutečná matka. Ta se však jednoho dne sbalila a už jsem ji neviděla. Nezapomněla si s sebou přibalit i několik cenností, které našla v mém bytě a nemalou hotovost z pozůstalosti po tetě.

Až pak mi došlo, že jsem ji nikdy hledat neměla, že teta i babička měly pravdu a že moje matka vlastně nikdy netoužila poznat mě, svou dceru. I když jsem zklamaná, beru to jako ponaučení do života a nikdy nezapomenu na svou obětavou a skvělou tetu.

MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT

Marcela (42): Přeji si adoptovat dítě, ale manžel a děti s tím nesouhlasí

Manželství pro všechny: Kde je problém a co opravdu znamená registrované partnerství?

Zdroje článku:
autorský text
Doporučujeme
sdílet
tisknout
mohlo by vás zajímat

Témata pro vás

Výběr článků

Vitamín D je důležitý pro lidské zdraví – pomáhá udržovat silné kosti, zuby, posiluje imunitní systém a podporuje optimální hladinu krevního tlaku. Co však mnoho lidí neví je fakt, že nejdůležitějším zdrojem pro vstřebávání vitamínu D do těla je slunce. Právě v létě ho lze ze slunce vytěžit nejvíce. Jak toho dosáhnout, abyste měli dostatek?
Nedávná událost, velká bouře na řeckém poloostrově Chalkidiki, ukázala, že je mezi cestovateli stále mnoho těch, kteří nejsou připraveni na mimořádné situace. Cestovní pojištění je nutností, protože vás běžně může potkat na dovolené úraz, havárie či porucha automobilu, zemětřesení, setkání s divokým zvířetem, či dokonce teroristická akce. Jak se zachovat, abyste z události vyšla pokud možno nepoškozená?
Také máte každoroční problém, co koupit, manželovi, synovi nebo dědečkovi? Ženám se nakupuje samo, ale pro mužům? My pro vás máme tipy na originální vánoční dárky, které rozhodně nezůstanou dlouho zabalené…
Sváteční atmosféra je o víc než jen vánočním stromečku a dárcích. Jak vykouzlit tu pravou vánoční pohodu? Dnešní článek na Dámské Lize přináší osvědčené tipy, které vám pomohou vytvořit nezapomenutelnou atmosféru na Štědrý den. Od kouzelného osvětlení po voňavé lahůdky, zjistěte, co by nemělo chybět ve vašem vánočním repertoáru a jak si užít tento magický čas s rodinou a přáteli.
Chcete si pořídit pejska, ale moc dobře si uvědomujete, že zanedlouho chcete založit rodinu? Možná z toho důvodu ztrácíte o pejska zájem, protože si říkáte, že pes a děti - to rozhodně nejde dohromady. Jenže opak je pravdou. Stačí si jen zvolit takové plemeno, které s dětmi bude opravdu skvěle vycházet. I když se to může jevit jako něco nereálného, psi jsou velice empatičtí a zejména některá plemena se o děti starají doslova jako o svá vlastní štěňata. Pořiďte si tedy svého čtyřnohého společníka a než si založíte rodinu, trochu si ho vycvičte. Můžete ho brát jako své první dítě a vyzkoušet si, co taková péče vlastně vyžaduje.
Dětská obezita celosvětově narůstá a v civilizovaných zemích je hodnocena už jako epidemie. Česko není výjimkou. Podle mezinárodní studie HBSC, sledující jednotnou metodikou školní děti, bylo v roce 2001/2 mezi dívkami ve věku 15 let 6 % obézních a mezi chlapci 13 %. Avšak ve školním roce 2013/2014 studie zjistila již 12 % obézních dívek tohoto věku, a dokonce 23 % obézních chlapců.
Jaro s sebou nenese jen hromadu sluníčka, ale především alergie, které nepatří k tomu nejmilejšímu. Když všechno kolem nás začne kvést, ve vzduchu se rázem začne vznášet větší množství pylu, což vede k alergickým reakcím. Pojďme si prozradit, co na sennou rýmu a další projevy alergie zaručeně zabírá.
Jak nakupovat oblečení, abychom zbytečně nezatěžovali planetu? A kde ho kupovat? A kolik vlastně potřebujeme oblečení? Velkým módním řetězcům sice ještě neodzvonilo, ale stále roste počet těch, kteří dávají přednost úplně jiné módě a razí heslo, že méně je někdy více.
Pandemie se rychle šíří. Čísla nemocných stoupají, proto byste neměli na nic čekat a podpořit svou imunitu. Nikdy totiž nevíte, kdy a kde se s nemocným můžete setkat. Abyste měli dobře fungující obranyschopnost, musíte mít ve formě střeva. K tomu vám pomohou probiotika. Soutěžte s námi a vyhrajte balíček doplňků stravy Naturevia, ve kterém najdete kvalitní přípravky pro celou rodinu.
Spodní prádlo - většina z nás ho bere jako samozřejmost. A není to špatně. Jen je nutné si alespoň někdy uvědomit, že i taková maličkost ukrývající se pod oblečením se nám výraznou měrou podílí na zdravotní kondici. Například špatně zvolená podprsenka způsobuje bolesti zad a zvyšuje riziko vzniku zánětů a bulek. A kalhotky? Pokud jsou malé, nevhodného střihu nebo z nepříjemného materiálu, vede to ke vzniku vaginálních mykóz.
Nezáleží na tom, kolik je zrovna hodin. Je to tady! Máte chuť dopřát si něco hodně nezdravého. Jednou vás provokuje tlačenka v lednici, podruhé máte problém zkrotit myšlenku pochutnat si na tom hříšně sladkém dortíku. Tu a tam takový okamžik potká snad každého z nás a jak jistě víte, všechno má nějakou příčinu. A to i hlas vašich myšlenek volající po pizze a hranolkách s dvojitou tatarkou. Co za tím stojí a jak to řešit? Poradíme.
Když jsem před třemi lety potkala svého současného muže, byla jsem nadšená. Vkládala jsem velké naděje do naší lásky. Pořídili jsme si společné bydlení a narodila se nám dcera. Po čase jsem ale poznala, že žádné dlouhodobé soužití není ideální. Dnes je náš společný život rodičovský, a já si začala psát s bývalým z Chorvatska.

Výběr článků

Pokud zrovna nepracujete někde v hotelu, odkud si můžete domů nosit vyřazená prostěradla z kvalitní tkaniny, asi v jednom kuse dokupujete utěrky a hadry. Ty se totiž běžným používáním rychle opotřebovávají, stejně jako vaší péčí o ně.
Častou chybou nás žen je, že si oblíbíme určitý typ kosmetiky a používáme ji po celý rok. Ale nežijeme v zemi, kde je počasí stálé. Proto je třeba kosmetiku obměňovat podle ročního období. Nejinak je tomu právě nyní s příchodem podzimu. Vaše pleť bude potřebovat jinou péči.
Když v supermarketech udeří akce, sáhneme na dno prasátek a namíříme si to střemhlav na nákupy. Všechno, co lze schovat do mrazáku, nakoupíme za akční ceny, protože v opačném případě bychom za dané zboží utratili dvojnásobek. To samé platí i v případě masa. Když je za skvělou cenu, nabereme ho kila a pustíme se do zamrazování. Jenže co udělat v okamžiku, kdy ho chceme zpracovat?

Nepřehlédněte

Pokud jste jako rodiči neustále svým okolím upozorňováni, že vaše dítko je příliš zlobivé, nemusí být vždy chyba na straně vašeho potomka.
Říká se, že ženská stvoření jsou až příliš sebekritická. Žena s rovnými vlasy sní o dokonalých kudrlinách. Plné dámy se snaží zoufale hubnout, a ty štíhlé zkouší různými způsoby nabrat trošku té zdravé oblosti a tvarů. Čím to, že se sebou nedokážeme být nikdy spokojené? Může za to výchova, zažité stereotypy nebo to má jinou příčinu?

Odebírat novinky

Přihlásit se

Jestě nemáte účet? Zaregistrujte se zde.

Nahlásit článek