Všechno má svůj čas. Zásada „škola hrou“ platí i pro sportování
Nejsem prostě zastáncem toho, že děti se musí přizpůsobovat ve všech aktivitách rodičům. Všechno má svůj čas a stejně tak je třeba mít správný věk také na zimní sporty. Kdysi jsem na horách potkala tatínka, který jezdil po sjezdovce a miminko měl na zádech v krosně. Přijel na svahu do restaurace, odložil krosnu s dítětem do rohu a šel si dát drink.
Co může dítě z takového „nepohybu“ na vzduchu mít? Nedokážu si představit, proč někdo tak hazarduje se zdravím svého dítěte. Pokud budete dítě do sportu příliš nutit nebo ho postavíte na lyže či brusle příliš brzo, hrozí nejen zranění, ale hlavně nechuť do podobných aktivit. Dá se tomu předejít? Většinou ano.
Když sportuje celá rodina
Je samozřejmé, že dítě se zapojuje do rodinných aktivit. Pokud sportují i rodiče, prarodiče nebo starší sourozenec, bude pro dítě snazší oblíbit si stejný sport také. Ale pokud dítě dovedete do lyžařské školky, sami nelyžaři, je pravděpodobné, že vztah k tomuto sportu bude získávat hůře. Důležité jsou totiž společné zážitky. Pokud nebruslíte, nelyžujete, těžko budete pro tyto zimní sporty získávat své děti. Žádné argumenty totiž neplatí lépe, než že „to děláte také, protože to je skvělá zábava“.
Ještě lepší je sdílet zájmy s přáteli, kteří mají dítě v podobném věku. Věk stejně starých dětí motivuje. Zvlášť tehdy, pokud v daném sportu neexcelují, ale jsou na tom všechny podobně. Společné učení hrou tak bude ve většině případů fungovat. Navíc děti se stanou soutěživější a snaživější.
Nezačínejte dřív, než ve třech letech
Lyžařští instruktoři doporučují začít s lyžováním po třetích narozeninách. S bruslením se doporučuje počkat do věku čtyři až šest let. Lékaři se přiklánějí i u lyžování spíš k čtyřem letům. To doporučuje také dětský ortoped MUDr. Jan Charvát, CSc. Dítě by mělo mít dostatečně vyvinuté klouby a páteř, které musí při těchto sportech odolávat tlakům.
Důležitý je fyzický i psychický vývoj
Děti také musí mít dobrou pohybovou koordinaci. Vyzkoušejte je doma. Nechte je udělat pár kotoulů. K tomu by měly zvládnout střídavou chůzi po schodech. Z psychického pohledu by dítě mělo vědět, proč se zimní sporty naučit. Pokud počítáte s výukou prostřednictvím instruktorů, musí být dítě schopné vydržet bez vás minimálně hodinu či dvě.
Se snowboardingem se doporučuje začínat kolem šestého roku věku, kdy už dítě zná základy lyžování. Snowboarding vyžaduje podstatně více koordinace a orientaci na svahu, což se dítě může naučit právě lyžováním.
Zkoušíte to stále dokola a nebaví ho to? Netlačte na výsledky
Jsou děti, které si stoupnou na svah nebo na led a jsou tam jako doma. Ovšem některé přes veškeré rodičovské snahy a přemlouvání chodí do lyžařské školky nerady. Vymlouvají se a je na nich patrná nechuť. Musíte se obrnit trpělivostí a připravit se na to, že výuka nemusí být úspěšná hned první rok. Třeba to budete zkoušet rok, dva nebo i tři. Když však dítě neodradíte nadměrnými nároky, bude dělat pokroky. Třeba velmi pomalu, ale časem ho začne sport bavit.
Důležité je nepřetěžovat ho. Nechte ho v lyžařské či bruslařské školce maximálně hodinu a půl. Odměňte ho za jeho snahu. Ne sušenkou, ale třeba jízdou na snowtubingu. Zbytek dne ať si třeba staví iglú, válí se ve sněhu, sáňkuje, bobuje. Prostě se baví na sněhu. I to je důležité. Jen tak pochopí, že být na sněhu je zábava, a ne povinnost, kterou rodiče vyžadují.
Když se to přesto nepovede, tolerujte to a nevyčítejte
Možná je vaše dítě na sport extrémně nešikovné. Těžko se s tím smiřují rodiče, které sportování baví. Ale kdo ví, třeba z vašeho dítěte bude slavný umělec nebo vědec. Ne každé dítě musí umět všechny sporty. Důležité je, abyste mu i přesto dali pocit, že není méněcenné. A možná se i trochu podřídili. Nutit ho dělat něco, co ho vůbec nebaví, a navíc mu to ani nejde, nemá cenu. Třeba se naučí lyžovat v dospělosti. Třeba nikdy. Proto nebude pro vás ani pro svět znamenat méně, než dítě, které dokonale sjede „černou“.
