Pondělí , 30. 06. 2025

Šárka

Rozhovor s Petrou Janů. Jaké byly začátky kariéry a co jste ještě nevěděly?

30. 11. 2017

Vlastním jménem Jana Petrů. Narodila se 19. listopadu 1952 v Praze. Dodnes je Petra Janů jednou z nejlepších a nejuznávanějších českých zpěvaček s úžasným a nenapodobitelným hlasem. Dokonce se věnuje i herectví. Co všechno na sebe prozdradila? Jaké byly její začátky? Jak Petra Janů vzpomíná na své rockové období 1978 – 1984, které je neodmyslitelně spojené se jménem Oty Petřiny?  Toto skvělé období mimochodem zachycuje nedávno vydaný komplet 4CD PETRA JANŮ/ PETRA & PETŘINA.

K rockové hudbě jste se – aspoň částečně – dostala až v rámci svého působení ve skupině C&K Vocal, nebo jste ji poslouchala už dříve?

Vůbec ne! Já jsem předtím žila v takové malé vesnici v Podkrkonoší a tam toho bigbítu moc nebylo… Takže jsem se s tím pomaličku seznamovala až po svém příchodu do Prahy. S C&K Vocalem jsem se poznala v divadle Semafor, kam jsme nastoupili v podstatě ve stejnou dobu. Do té doby jsem netušila vlastně skoro nic ani o téhle skupině, ani o rocku.

A kdy a kde jste se seznámila s kytaristou, skladatelem a producentem Otou Petřinou, který vaši hudební kariéru takříkajíc navždy poznamenal?

To bylo někdy v roce 1974 nebo 1975 a bylo to na popud textaře Zdeňka Rytíře a mého tehdejšího partnera – posléze manžela – Michala Zelenky. Oni si společně usmysleli, že tady vytvoří rockovou zpěvačku, a Michal přišel s tím, že bych to měla být já – že sedím doma a otravuju, že chci zpívat. (smích) Ota Petřina mně dovezl desky a já si je musela naposlouchat. Nazareth, Deep Purple, Suzi Quatro… Tím to celé začalo.

Kdo byl tenkrát vaší největší inspirací?

Úplně nejvíc mě ovlivnili Petřina s Rytířem. Navíc Ota naprosto přesně věděl, jak to má vypadat, takže to bylo jednoduché. (smích) Ale hodně se mi tenkrát líbila Suzi Quatro. Dokonce když byla v roce 1979 v Praze, komentovala jsem její koncert v televizi, což byla velká drzost! Ale tenkrát jsem se nebála ničeho. (smích)

Když jste odcházela z C&K Vocalu na sólovou dráhu, bylo hned od začátku jasné, že bude spojená jednoznačně s rockem?

Ano. Natočili jsme první věci a ty se okamžitě umístily v různých hitparádách. Ten nástup byl takřka triumfální. Na to konto vznikla dlouhohrající deska Motorest a stejnojmenný koncertní program. Mimochodem, deska ještě nebyla na světě a koncerty už byly vyprodané… Rytíř s Petřinou to vymysleli opravdu geniálně, když se rozhodli zaplnit díru, která na zdejším hudebním trhu byla.

Záhy jste se také stala rovnou druhou nejpopulárnější zpěvačkou v tomto státě podle výsledků ankety Zlatý slavík. Jak jste to prožívala?

Mně se to samozřejmě strašně líbilo. To byl můj sen, na sebe upozornit… Ale já vlastně ani neměla čas si to nějak uvědomovat. Měli jsme tenkrát 25 koncertů měsíčně, jelo to jako mašina.

Do celé této fungující spolupráce s Otou Petřinou zdánlivě příliš nepasuje fáze, kdy jste koncertovala s tehdy populární plzeňskou skupinou Bumerang a společně jste byli i jedni z hlavních aktérů filmu Koncert, ale nenatočili jste spolu jedinou písničku.

To je pravda. Oni pracovali na svých věcech, Bumerang vydával svoje singly… Bylo to tenkrát složité. Plzeňáci mi nemohli zapomenout, že jsem jim „ukradla“ Bumerang. Na koncertech v Přešticích a Klatovech jsem si vyslechla svoje! Poměrně hodně mě tam ti lidé nenáviděli. (smích) Ale abych to aspoň zpětně vysvětlila: rozešla jsem se tenkrát se skupinou Pro-rock, která mě do té doby doprovázela. A někdo nám dal tip, že v Žebráku bude hrát bezvadná kapela, abychom se na ni šli podívat. Tak jsme si tam se Zelenkou, Petřinou a Rytířem udělali výlet a viděli muzikanty, co bezvadně vypadali, bezvadně hráli a byli bezvadně sezpívaní. Říkali jsme si, že to bude skvělé, když to dáme dohromady, a tak se i stalo. Vypadalo to tak, že jsme hráli vlastně dvojkoncerty – první půlku oni sami, druhou já s jejich doprovodem. Hráli jsme v podstatě celou moji druhou desku Exploduj! Ale pak jsme se rozešli, protože oni, jak už jsem říkala, spíš pracovali na tom svém… a pak se z nich stalo Turbo, které je tu dodnes.

K TÉMATU  Met Gala 2025: Rihanna oznámila těhotenství a móda vzdala hold černošské identitě

Zatímco desky Motorest a Exploduj! kompletně napsala autorská dvojice Ota Petřina – Zdeněk Rytíř, na dalším albu Já & my už se Rytíř nepodílel a o texty se postaralo šest různých textařů. Co se tenkrát přihodilo?

Zdenda Rytíř byl geniální textař, ale „vyšťouchat“ z něj ty texty nebyla žádná legrace. Častokrát jsem šla do studia a ještě od něj nic neměla… Bylo to poměrně vysilující, proto jsme s Otou rozšířili okruh spolupracovníků a jsem za to dodnes ráda. Protože třeba Jámy, které napsal Pavel Vrba, jsou úžasné. Nebo Pavel Kopta tam taky napsal krásné věci.

Jak se vám s Otou Petřinou spolupracovalo? Měla jste třeba časem tendenci mu jeho skladatelskou a aranžerskou činnost pro vás nějak usměrňovat a prosadit víc svůj „pohled na věc“?

Ota si do ničeho kecat nenechal! (smích) Říkali jsme mu svéhlavička, protože on byl opravdu svéhlavý. Ale na druhou stranu: co dělal, vždycky mělo hlavu a patu, takže nemluvit mu do toho nebylo zase až tak složité.

A netlačil naopak někdy on vás do něčeho, co vám třeba úplně nesedělo?

Myslím, že v tomto směru to nikdy nebylo nějak akutní. Vždycky mně všechno vysvětlil tak, že to dávalo smysl. Například jsem nechtěla „kňourat“ v Blues ženských domovů č. 609 na Motorestu, ale když si tu desku poslechnu jako celek, vidím, že tam tahle píseň prostě má opodstatnění a svoje místo. A Ota to všechno viděl a slyšel už dopředu.

Lze poslední plod vaší spolupráce, tedy album Ročník 50, brát jako vaši společnou generační výpověď?

Určitě. Tak to bylo zamýšleno. Dneska už se ty velké plochy sice moc nenosí, ale upřímně se těším, až si titulní píseň po letech znovu poslechnu. Jsem zvědavá, co tomu budu říkat, jak to na mě dnes bude působit, protože v mezidobí se nejen v mém životě odehrála strašná spousta věcí.

Nebála jste se tenkrát zařadit jako celou jednu stranu desky téměř dvacetiminutovou kompozici? Přece jen, psal se rok 1984 a zlaté časy rozmáchlého art rocku už byly pryč.

O tom jsem tehdy nepřemýšlela. Kdo chtěl „normální“ písničky, měl je na druhé straně… Beru to tak, že Ročník 50 byl uzavřením naší spolupráce s Otou Petřinou a prostě to tak mělo být. Že to bude poslední naše společná deska, jsme víceméně tušili už předem. Já si chtěla vyzkoušet něco jiného, on měl taky svoje plány, zkrátka čas se naplnil a šlo se dál.

Ke které z těch čtyř dlouhohrajících desek máte nejsilnější vztah?

Samozřejmě mám moc ráda Motorest, protože byl první. To album pro mne znamenalo obrovský boom, protože nikdo tu nic podobného do té doby neudělal. A pak se mi dodnes hrozně líbí deska Já & my. Přijde mi, že oproti těm ostatním – aniž bych je jakkoliv shazovala! – má v sobě celkově ještě něco navíc.

K TÉMATU  Claudia Cardinale: Žena, která dobyla svět

Asi dva nebo tři roky jste vystupovala s německou skupinou Express, ale studiovým výsledkem této spolupráce byly pouze dva singly. Proč toho nevzniklo víc?

Celé to bylo produkčně složité. Oni sem vždycky přijeli na červen, odehráli jsme 30 až 35 koncertů a pak jsem za nimi jezdila já do Německa. Tam byla daleko větší konkurence, skupin jako Express v tehdejší NDR hrála spousta a uplatnit tam nějaký singl v podstatě nešlo. A tady jsem měla za zády Otu a on nějakou německou kapelu ke své práci pro mě nepotřeboval. Ale je pravda, že lidi do dneška na moje šňůry s Expressem vzpomínají. Myslím, že ty koncerty byly opravdu dobré!

Po Ročníku 50 vyšla veleúspěšná deska Jedeme dál, kterou jste udělala s Petrem Jandou z Olympiku, a to byl nadlouho váš poslední kontakt se světem rocku, přerušený jen chvilkově, v roce 2000, další vaší společnou nahrávkou Jedeme dál II. Co se u vás tehdy změnilo, že jste od bigbítu na tolik let odešla?

Mezitím byly nějaké středněproudé festivaly, muzikály a tak dále. Myslím, že to byl přirozený vývoj. Ale teď jsem se k rockové muzice zase tak nějak v kruhu vrátila. A moje publikum, které stárne se mnou, to vzalo naprosto úžasně a užíváme si to spolu. Vyměnila jsem kapelu, obrátila svůj život vzhůru nohama a zjišťuju, že jsem udělala strašně dobře. Neskutečně mě to baví! Mohla jsem to už doklepat se skupinou Golem, se kterou jsem vystupovala 35 let. Jednou ráno jsem se ale vzbudila a uvědomila si, že to takhle dál nechci a potřebuju razantní změnu. „Kdo ví, jak dlouho ještě budu zpívat, tak si to těch pár let užiju!“ Přesně v té době se mi – což neberu jako náhodu, ale osud – ozval Roman Štefl s tím, že dal znovu dohromady skupinu Amsterdam, že si mě vybrali a chtějí dělat bigbít. A já si řekla: Proč ne? Vrátila jsem se na koncertech k věcem jako Motorest, Jámy, Exploduj!, …a víc mě nečekej, Nelituj, Jedeme dál a dalším. Navíc i moje letošní nové album Blázni je podle mě docela rockové.

Na závěr jedna odlehčující otázka. Je pravda, že „spořádaní občané“ Kutné Hory někdy začátkem 80. let po vašem koncertu v tomto městě poslali oficiální písemnou stížnost, že jste u nich vystupovala bez podprsenky?

Ano! (mocný výbuch smíchu) Projednávali to dva měsíce na závodním výboru a pak napsali na agenturu Pragokoncert, pod kterou jsem spadala, toto: „Zpěvačka vystoupila bez podprsenky (pod tílkem), což mezi mládeží vyvolalo zmatek a chaos.“ To byla úžasná formulace! Anebo v jiném dopise podepsaném „ženy z Ivančic“ stálo: „Hvízdání, které se u této zpěvačky objevilo, bylo nehezké a neženské, stejně jako házení stojánkem na mikrofon ze strany na stranu.“ V táborském deníku Palcát pro změnu po mém koncertu v Táboře vyšel článek nazvaný Nepodporujme pakulturu. Ale ať už byl Pragokoncert jaký chtěl, nechali mě koncertovat i v době, kdy jsem měla zákaz natáčení, protože jsem údajně nová vlna a tady zrovna vypuklo tažení proti ní. Trvalo mi rok, než jsem vysvětlila, že žádná nová vlna nejsem… Dneska už se tomu jen směju.

Autor: red

Zdroje článku:
Doporučujeme
sdílet
tisknout
mohlo by vás zajímat

Témata pro vás

Výběr článků

Pražské Rudolfinum se stalo v sobotu 8. března 2025 dějištěm 32. ročníku udělování filmových a televizních cen Český lev. Největším triumfem večera se stalo dobové drama Jiřího Mádla Vlny, které si odneslo celkem šest ocenění, včetně těch nejprestižnějších za nejlepší film, režii a scénář.
Jak zútulnit interiér? Nemusíte sázet na předražené bytové doplňky nebo na podobné prvky do domácnosti, které zanedlouho omrzí. Stačí vsadit na pokojové rostliny, které budou tím nejlepším co si domů přinesete. Zejména, pokud se bude jednat o dracénu - působivou pokojovou rostlinu, která nevyžaduje příliš mnoho péče.
Cestování se stane vášní prakticky každého, kdo se do něj ponoří a kdo si začne sepisovat seznam míst, která by chtěl během svého života navštívit. Na wish listu prakticky každého cestovatele se nachází nádherná Paříž, Fontána di Trevi v Římě nebo Spojené státy, které se chtějí zažít už jenom kvůli odlišné kultuře a faktu, že se jedná o naprosto jiný svět. Co si na papír ale napsat i taková místa, o kterých se předpokládá, že za pár let zmizí z povrchu zemského?
Pro většinu lidí je ve vztahu nejdůležitější důvěra. Co se ale stane, když dojde k jejímu narušení? To se může stát nejrůznějšími drobnými způsoby – ale může vztah znovu vzkvétat po něčem tak závažném, jako je nevěra?
Už dávno je pryč doba, kdy si lidé doma zapalovali parafínové čajové nebo jiné svíčky. Osvěta na téma svíček se šíří světem rychlostí blesku. Pokud ale stále netušíte, proč zainvestovat do sójových svíček, pár důvodů pro vás máme. Ten hlavní je, že parafínové svíčky vážně poškozují naše zdraví.
Banány patří mezi rychlou svačinku, ale také mezi potraviny, které pozitivně ovlivňují nervový systém a zlepšují náladu. V Japonsku na banány nedají dopustit především ženy, protože díky banánům si udržují štíhlou postavu. Už jste slyšeli o banánové dietě?
Ten pocit, když na pásu ne a ne se objevit vaše zavazadlo. Nepotěší nikoho. A dokáže zkazit třeba i celou dovolenou. Každý rok se ztratí až 25 milionů kufrů. Co máte dělat, když se tato nepříjemná situace stane vám?
Předvánoční koučink na téma nejen sebelásky a sebehodnoty očima Nely a spousta změn.
Máte pocit, že vy nebo někdo ve vašem okolí tráví v práci mnohem víc času, než je zdravé? Je pro vás práce na prvním místě a to jediné, o čem dokážete mluvit, jsou pracovní záležitosti? Možná vás dostihl workoholismus, který dnes není nic výjimečného. V době, kdy lidé chtějí především uspět, něco dokázat a být bohatými se workoholismu poměrně daří. Lidé kladou profesní život na první příčku žebříčku priorit, rodinné záležitosti se odsouvají na neurčito. Jen málokdo si ale uvědomuje, že trpět workoholismem je špatně.
Dlouhé vlasy vypadají skvěle, ale je potřeba jim věnovat spoustu péče. A občas v životě přijde okamžik, kdy máte náladu na změnu. O jednu z nich se postará i kadeřník. Zkrácení a nový účes může být právě to, co nastartuje další etapu. Podívejte se na vlasové proměny!
Když se podíváte do ledničky u svých rodičů nebo u známých, možná vás překvapí, že tam dávají i potraviny, které vy uchováváte jinde. Víte však, co je tedy správné, a jaké potraviny bychom do lednice opravdu dávat neměli?
Nejúspěšnější český autor současnosti Patrik Hartl začal natáčet filmovou komedii podle své knihy Prvok, Šampón, Tečka a Karel. Film ponese stejný název. V den první klapky prozradil režisér i herecké obsazení filmu.

Výběr článků

Když se v neděli dopoledne rozezněly varhany v bazilice svaté Ludmily na pražském náměstí Míru, bylo jasné, že půjde o výjimečné setkání. Nešlo o klasickou mši, ale o vzpomínku na zpěvačku Annu Julii Slováčkovou, která před několika dny podlehla vážné nemoci. Do kostela přišli nejen ti, kdo ji znali osobně, ale i ti, kterým byla blízká svou hudbou a otevřeností, s níž procházela těžkým životním obdobím.
Módní trendy se dotýkají také obuvi. S příchodem podzimu se mění sortiment v obchodech a prodejci mají pro zákazníky připravenou aktuální nabídku. Co by rozhodně nemělo chybět ve vašem botníku?

Nepřehlédněte

I nastávající maminky se chtějí líbit. Stejně jako u běžné módy musí být i těhotenské oblečení zároveň komfortní a praktické, a to po celou dobu těhotenství. Kde a jak ale takové oděvy vlastně vybrat?
Déšť, sníh, mráz, vítr venku. Doma studená ložnice, přetopený pokoj. Pleti tak náhlé výkyvy rozhodně neprospívají. Pleti výkyvy počasí neprospívají a právě v zimě je hydratace ještě důležitější, než v letních měsících. Jak to a které krémy použít?

Odebírat novinky

Přihlásit se

Jestě nemáte účet? Zaregistrujte se zde.

Nahlásit článek