Ptáte se, kdo je pravý Miloš Zeman? Kdo je ten člověk, kterého jedni zbožňují a druzí nenávidí?
Odpovědi se snaží hledat autor Martin Komárek. Proč zrovna on? Je to člověk, který poznal Miloše Zemana jako zkušený novinář i jako politik. A není náhoda, že nazval svou knihu „Jak jsem se mýlil v Miloši Zemanovi“.
Zemanova cesta životem
Proniknout do složité struktury Zemanova uvažování, jeho nečekaných reakcí i rozporuplných rozhodnutí, vyžaduje vekou odvahu. Tu autor v portrétu, který mapuje Zemanovu cestu od mladistvých let až po období jeho prezidenství, nesporně prokazuje. O svém přístupu říká: „Pro tento portrét jsem soustředil maximum poznatků a věnoval mu veškerou práci a osobní nasazení, kterého jsem byl v daném čase schopen. Chtěl jsem ale napsat nejen politický portrét, nýbrž proniknout do motivů pozoruhodného a rozporuplného muže. Nevymýšlel jsem si, ale občas domýšlel. Čtenář posoudí, zda mé domýšlení nebylo příliš domýšlivé.“
Vztah k ženám i posedlost po vzdělání
Sledujeme tak i studentská léta Miloše Zemana, jeho zájmy, posedlost po vzdělání, vztah k ženám, ale především politickou dráhu, která současně vypovídá mnohé o stavu naší společnosti. V knize nechybí samozřejmě všechny důležité mezníky v Zemanově politické dráze, komentované autorovými výstižnými postřehy. Martin Komárek přiznává, že se v chápání a posuzování jednání výrazné osobnosti často mýlil.
Na novináře je jako pes, ale jinak…
Není obhájcem člověka, který ho mnohokrát jako novináře svým typickým nevybíravým způsobem zesměšňoval. Ve své knize chce ukázat i některé stránky, které jeho „dinosaura“ polidšťují. Jako v té, kdy líčí návštěvu Miloše Zemana u smrtelně nemocného Valtra Komárka: „Tenhle příběh začíná smutně. Poprvé jsme se totiž ve třech potkali, když táta umíral. Vnímal jen chvílemi a nemohl mluvit. On, člověk slova a brilantní řečník, na konci života nemohl mluvit a to mi rvalo srdce. Moje žena Petra mi řekla, že by táta asi chtěl vidět Zemana, muže, s nímž se potkával a utkával a z posledních sil nezištně podpořil jeho prezidentskou kampaň. Zavolali jsme pana Hlinovského, Zemanova blízkého poradce. Za hodinu přijeli bodyguardi, prohledali místo, jak je jejich povinností, a hned po nich Zeman, který zrušil prezidentský program, aby se s tátou mohl rozloučit. Držel ho za ruku a mluvil na něj, ačkoli táta byl už velmi unavený a vnímal ho jen chvílemi. Slušně se s námi rozloučil a odejel. Nikdy o tom nebylo nic v televizi ani v tisku. Zeman měl dostatek piety a vkusu a nevyužil svou demonstraci lidskosti k tomu, aby se propagoval.“
Čím vším nás ještě Miloš Zeman překvapí?
Budou to neomalené výpady vůči protivníkům, nebo najdeme u stárnoucího muže i znaky lidského porozumění a tolerance? Na to si mimoděk každý pozorný čtenář může hledat odpovědi sám: zda se v Miloši Zemanovi mýlí, či nikoliv.
Autor: red