Emancipace je jev, který mnohé ženy vnímají jako pozitivní. Konečně jsme se dočkaly, rovnost pro všechny. Stejné platy jako muži, stejné možnosti, stejné role. Něco z toho je určitě v pořádku, ale jak už to tak bývá, pomalá změna s sebou přináší problémy nové. Jedna věc je totiž sociální status, rozdělení na mužské a ženské role ve společnosti, a druhá rozdělení, které nám dala do vínku matka příroda. Obě pohlaví si s sebou totiž nesou jasné charakteristiky, které nelze obejít, i kdybychom se chtěli postavit na hlavu. Přesto žijeme v době, kdy existují tlaky jako narůstající feminismus, které se o tohle snaží. Jenže je to v pořádku?
Poradím si sama
Mladé generaci dívek je stále častěji podsouváno, jaké jsou jedinečné bytosti, které nesmí žít pod nadvládou muže. Situace ve světě dosahuje tak daleko, že jsou zakazovány nebo přepisovány klasické pohádky našeho mládí, kde rytíř bojuje o život princezny nebo ji princ probudí polibkem. Protože, když Růženka nedala souhlas, je to sexuální obtěžování. Vytesat z dívek samostatné kusy ledu, které považují zájem mužů o ně za něco pokleslého a pod jejich úroveň, odsunutí romantické lásky do škatulky klišé a pomoc od muže označit jako projevenou slabost, to nemůže přinést nic dobrého. Proč se tak zoufale snažíme změnit to, co je pro ženy vlastní?
Žena jako oběť
Na všem se podílí také feminismus, který je na vzestupu a více na očích. To, co by se dříve označilo jako feminismus, už se dnes často zavádí jako běžná praxe, součást emancipace. Přitom je právě feminismus zbraň, která se navzdory obecnému výkladu obrací proti ženám. Je jako vesta s výbušninou, kterou si člověk navleče sám. Feminismus ženám škodí, protože je od základu vystaven na tom, počítat se ženou jako s obětí. Celý svět patří mužům, ti nás vykořisťují, pracují méně a za více peněz, jsou častěji ve vedení firem, politika je jich plná, doma nemusí vařit… a tak dále. Pokud by si nějaký nekompromisní macho chlap přál dokonalé promo, stačí mu ho opsat z feministického blogu. Co je na tom špatně? No přece úplně všechno.
Chceme to, co oni!
Všechno se opírá o jedinou myšlenku: muži nemusí rodit a vychovávat děti, takže se mají lépe a my teď chceme dělat to, co oni. Co vám na téhle větě přijde v nepořádku? Ano, společnost posiluje naprosto mylný trend, že tradiční ženská role je něco méně, než ta mužská. Něco podřadného, o co přece žádná žena vůbec nestojí. Pevně věříme, že se s takovým názorem neztotožňujete, ale média, sociální sítě a obecné mínění do nás právě tohle tlačí. Nic přitom není vzdálenějšího skutečnosti.
Sociální konstrukt není víc než biologická danost
Právě ženy mají to výsadní právo rodit děti. Je pro ně naprosto přirozené se o ně starat a připravit je na budoucí život. Rodina by měla být úplná a ratolesti potřebují i mužskou část výchovy. Pokud to tak ale není, bez matky se dítě neobejde. Biologické zákony nelze měnit, jak se nám zlíbí, a dostatek empatie a péče o rodinu je něco, co je ženám vlastní. Tahle přirozená role je daná přírodou a prezentovat ji jako něco méněcenného je chyba, navíc bez ohledu na to, že by s tím spousta žen nesouhlasila. Doba se samozřejmě změnila, dnes většinou není možné, aby otec uživil celou rodinu a do zaměstnání tak musí jak muži, tak ženy. Feminismus se jako prodloužená ruka emancipace staví proti tomu, co je biologicky dané, ale pravdou je přitom úplný opak. Přirozená ženská role je naprosto klíčová.
Co vy na to?