Olivie (43): Postihla nás povodeň a začínáme znovu. Mám ale strach o rodiče

Blesková povodeň

Kdo nezažil, nepochopí. Už milionkrát jsem se ptala sama sebe: „Jak může jedna bouřka způsobit tolik škody?“ Odpověď se nikdy nedozvím. Je to pár týdnů, co se Naší poklidnou vesnicí po dlouhém období sucha přehnala ničivá bouře. Problém tkvěl v tom, že se mrak zastavil přímo nad námi, a odtud se nehnul.

Klidný potůček se proměnil během několika krátkých hodin v dravou řeku, která brala vše, co jí přišlo do cesty. Během několika desítek minut nám kolem domu protékala hrozivá a ničivá síla. Nedala nám šanci, abychom si zachránili alespoň to málo, co jsme měli.

Voda šla rychle nahoru

Ne nadarmo se tomuto monstru říká blesková povodeň. Koryto potůčku se tak rychle dalo do běsnícího řevu, že jsme neměli žádnou šanci, abychom si zachránili i to základní, co jsme měli. Místo zahrádky jsme viděli jen kalnou blátivou řeku. Skleník po chvíli popraskal a vzala jej voda.

Viděli jsme, jak nám voda bere auto, které nebylo možné zachránit. Byla to taková rychlost, že jsem nevěřila vlastním očím! Ten den jsem měla volno z práce a děkuji bohu, že jsem mohla být doma. Hlavně kvůli svým rodičům.

Psa jsme už nikdy neviděli

U našeho domku v klidné vísce byl vždy nějaký pejsek. I Azor, kterého jsme měli dva roky, již patřil pevně do naší rodiny. Jelikož se vše strhlo tak rychle, neměli jsme šanci jej zachránit. Když začala ta nekonečná průtrž mračen, pes si zalezl do boudy.

Po chvíli jsme viděli, jak se na zahradě začíná objevovat voda, proto jsme běželi ven, abychom jej zavolali do bezpečí. Místo zahrádky se ale během pár vteřin proměnil v hrozivou řeku. Nikdy bych nevěřila, že budeme muset bojovat o život. Když vše polevilo, hledali jsme všude, ale pejska jsme oplakali a smířili se s tím, že jej už nikdy neuvidíme.

Proč tak rychle stoupala voda?

Musím říct, že i když jsme přišli o milovaného pejska a spoustu cenných věcí, na kterých nám záleželo, měli jsme vlastně ještě štěstí. Lidé kousek po proudu dál dopadli ještě mnohem hůř. Na vině bylo dřevo, které voda vzala.

To udělalo u jednoho z mostů obří hráz, a proto se voda začala tak neskutečně rychle zvedat. Hráz se stále plnila běsnící vodou, až nakonec proměnila klidný a nenápadný potůček v dravou bestii.

Když povodeň opadla, byla to hrůza

Prvotní šok, kdy jsme viděli za okny tu hrůzu a modlili se, aby nám voda nevtrhla do domu, vystřídala úplná bezmoc. Jak voda rychle přišla, tak i odešla. Ale ta spoušť, co za sebou zanechala, byla nepopsatelná.

Není to voda, co je úplným zlem. Skutečné peklo představuje jemné a smrduté bahno, které pokryje naprosto všechno. Voda opadla, a z pozemku nám zůstala jedna velká páchnoucí hrouda bahna. Co všechno nám voda na pozemek naplavila, jsem ani nechtěla přemýšlet.

Rodiče to nezvládají

Mí rodiče mají okolo 70 let, a nikdy před tím nic tak hrozivého nezažili. Bezmoc, kdy se jim kolem oken prohnala hrozivá povodeň, nebyli schopni zpracovat. Celá rodina pracujeme na odklízení všech škod a na tom, abychom vytvořili nový plot i zahradu.

Rodiče se snaží, co jim síly stačí, ale po pár hodinách vždy odejdou do domu s pláčem. Tolik práce, kolik je vytvoření krásné zahrady stálo, a najednou je všechno pryč. Každý den smutní i pro pejska, kterého měli velmi rádi.

Po hrozivém zážitku se raduji z každého dne, který mám. Když se nám podařilo dát do kupy základní fungování domu a jakž takž vyklidit zahradu, těším se z toho, že zase bude lépe. Rodičům jsme se rozhodli pořídit nějaké menší štěňátko a poslat je do lázní, ať si od všeho odpočinou.

MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT:

Nikola (37): „Stalker mě málem připravil o rozum.“

Judita (24): Mám krásné tělo, ale šťastná nejsem. Z malíře i fotografa se vyklubali úchylové