Výchova dětí. Zdá se nám nemožné naučit dítě poslušnosti, a přitom není nic jednoduššího! Chcete důkaz?
1. Trpělivost
Vlastnost, se kterou se nejdál dojde; všichni dobře víme, že ani Řím nebyl postaven za jediný den a opakování je matka moudrosti. Po shrnutí několika frází je třeba říct, že nejlepší děti musí vychovávat kameny, protože my ostatní živé bytosti se často dokážeme vzteknout, když děcko očividně NECHÁPE, že mixovaná mrkev patří do pusy a ne na ruce a že boty se zavazují takhle a ne jinak. Berme to s nadhledem: mrkev se umyje a další tramvaj pojede za chvíli… času je dost – jde jen o to si jej najít.
2. Pravidelný režim
Když se octne drobeček na světě, neví vlastně vůbec co se s ním děje. Ze tmy, kterou naplňoval jen tep mámina srdce, se dostane do příliš jasného světla s ostrými zvuky a nepříjemnými pocity. Dítě nemusí být autista, aby mu ze všeho nejvíce prospěla určitá představa toho, že všechno na světě má pevný rámec a že existují věci, na které se může spolehnout: jako například že v deset ráno se jde na procházku s maminkou, oběd bude v poledne a večeře bude v sedm, v osm mu někdo přečte pohádku a uloží ke spaní.
3. Rituály
Ty navazují na režim: nejenže se skrze rituály dítě učí poznávat běh času (je neděle, takže jdeme k babičce na oběd), ale rozšiřují záchytné body, ze kterých se vyvíjí dětský pohled na strukturu světa. Jde v podstatě o to, aby se dítě naučilo rozeznávat způsob, jakým věci fungují. Například si po nějaké době (velice krátké!) dokáže uvědomit, že je po koupání čeká teplá postel – a už ve vaničce se může začít uvolňovat a připravovat ke spánku. Pro člověka je velice důležité vědět, kam míří – a musí se to naučit už v dětství.
4. Výchova společností
Ačkoli to nemusí být na první pohled patrné, dítě se snaží napodobovat chování, které vede – nebo by vést mohlo – ke kýženému výsledku. V podstatě jde o pokračování evoluce; je prokázáno, že děti se zpočátku usmívají v čistém pudu sebezáchovy, který říká: „Tvař se spokojeně a usmívej se, budou tě mít raději.“ Stejně tak v rámci pokročilé evoluce funguje soupeření o přízeň dospělých, která kdysi ve smečce znamenala potravu. Dnes přináší (alespoň z dětského pohledu) lásku, která je tou nejdůležitější složkou výživy našeho „mláďátka“.
5. Příklady táhnou!
Pro některé z nás se výchova vlastního dítěte může stát vítaným opakováním základní látky předmětu zdvořilosti a slušnosti, které se z nás moderní doba snaží každou vteřinou života vyhnat. Jakmile začne dítě sledovat chování svého okolí, jsme přirozeně první na ráně a slova jako „děkuji“, „prosím“, „dobrý den“ a „nashledanou“ se naučí právě a jedině od nás. Právě my dokážeme dítěti vštípit, že zvyšování hlasu nikam nevede, divoká gestikulace se v naší zeměpisné šířce nepěstuje a že rány bolí.
6. Pochvala
Úsměv, pohlazení, objetí – ty nejjednodušší, a přitom ze všech nejlepší způsoby, jak dát dítěti najevo, že je máme rádi a že nám na něm záleží. Podobné věci a slova: „Tohle jsi udělal/a moc dobře“ budou vždy pro děti znamenat mnohem víc než sebelepší tabulka čokolády a nový mobilní telefon dohromady. Pokud dokážeme ocenit snahu (o výsledku nemluvě), pak dokážeme vlastnímu dítěti dát najevo, že není jen nechtěným přívažkem, který odsuneme na dovolené na přistýlku a který nás v podstatě obtěžuje.
7. Nelitujte!
Velice ožehavá zásada, při jejímž dodržování budeme téměř vždy balancovat na ostří nože. Pokud si dítě rozbije koleno nebo natluče nos, pofoukání je samozřejmě na místě, ale dítěti je třeba celou záležitost ukázat v lepším světle: učí se tím vlastně, co je v životě dobré a co nikoli. Navíc upřímně řečeno rozbité koleno nebo odřená ruka nic tak dramatického není a každý z nás tím prošel. Jestliže dáváme dítěti najevo, že se mu děje něco vesmírně obrovského, jedině je tím zmateme a zbytečně vyvedeme z rovnováhy.
8. Spravedlnost
Stanovit meze a dodržovat jejich rámec je velice důležité: dítě musí vědět, co všechno si může dovolit a co už je příliš. Prosadit v praxi pravidlo: ‚za dobrou věc pochvala, za špatnou napomenutí‘ a pevně a v každém případě dodržovat jeho hranici není vůbec jednoduché, ale pro budoucnost dítěte to znamená mnoho. Jasně stanovené a neměnné hranice v žádném případě nesvazují(nenechte se ošálit moderními psychology!), naopak dokáží dítěti poskytnout dostatek volnosti k rozvíjení vlastní osobnosti.
9. Zvířecí přátelé
Jak jinak bychom mohli naučit dítě zodpovědnosti vůči jiným než tím, že mu v praxi poskytneme možnost starat se o kamaráda, kterého mu pořídíme? Ať už je to štěně, kotě, papoušek nebo rybičky, dítě velice rychle pochopí nejen to, že některé věci je prostě třeba udělat, ale také základní pravidla chování k druhým. Rodiče samozřejmě znají své dítě nejlépe, takže budou vědět, zda dokáže „uchovat“ želvu, pejska nebo krokodýla, případně zda se vůbec vyplatí pořizovat nové baterie do tamagoči nebo jiného virtuálního mazlíčka.
Autor: red
