Vyhrát pokaždé prostě nelze
Co dělat, aby se dítě naučilo nést prohru? Pro dítě může mít jakákoliv hra v tu chvíli daleko větší význam: možná do ní investovalo maximum a chtělo být nejlepší. Jenže přišla rána pro jeho sebevědomí. A tak křičí a obviňuje druhé. Nechte ho být a dovolte mu se vztekat. Snažte se jeho vztek chápat. Když se něco nepovede dospělému, také má mnoho lidí tendenci hledat nejprve viníky u někoho jiného. Ale většinou dokážeme své rozladění, že někdo jiný vyhrál, lépe zvládnout. Malé dítě těžko chápe, že některá hra je hra a je pouze věcí náhody, jak se vyvine. A jiná hra má svého vítěze, který je prostě v danou chvíli lepší.
Hněv je znamením toho, co dítě do hry investovalo
Podle odborníků je normální, že se dítě po prohrané hře zlobí. Hněv je jasným znamením, že dítě do hry investovalo svůj um, své schopnosti, vysoké nasazení. A pokud výsledek neodpovídá investici, musí si prožít svoji frustraci. Pro dítě to není jen „smůla“, ale až ohrožení jejich existence, protože hráč si najde jednoduchou odpověď: Snažil jsem se a nebylo mi to nic platné. Má tedy cenu se vůbec snažit? Příště už třeba nebude chtít žádné hry hrát. Ale tím bude jen zastírat strach z další prohry. Odložit tedy deskové hry a myslet si, že až vyroste, tak to bude lepší? Byla by to chyba.
Hrajte dál, naučit se prohrávat je nutné!
Nevzdávejte se společných chvil ani soutěžních her. Jednou z možností, jak dítě lépe snese prohru, je, když na ni nebude samo. Zkuste při hrách vytvářet týmy. Při prohře pak dítě není na své špatné pocity samo a druhý, dospělejší, mu je lépe pomůže unést. A naopak ho může motivovat, že „příště určitě vyhrajeme“. Všeobecně platí, že dítě by mělo mít takové schopnosti, aby mohlo vlastním přičiněním porazit ostatní účastníky hry, a to i ty starší. Ale pokud chce malé dítě hrát složitější deskovou hru, je pochopitelné, že ji těžko vyhraje. Občas je dobré se ale dohodnout, že „také někdy vyhraje“. Nebo bude třeba jen druhý, třetí, prostě nebude poslední. Jde to zařídit, ale: ten nejmladší by neměl o dohodě vědět a dohoda by měla platit na jednu hru. Pokud by vyhrál pokaždé, získal by klamné přesvědčení, že je nejlepší v rodině. A naopak starší sourozenci by získali pocit, že jejich povinností je nejmladšímu vždy uhladit cestičku.
Prohry u stolu připraví dítě na životní soupeření
Už od nejjednoduššího pexesa život dítě připravuje na výhry a prohry. Frustrující pocit z občasné prohry zná každý z nás. Je dobré, aby dítě vědělo, že jsou lidé, kteří jsou lepší, než ono. Připomeňte mu to například při sledování sportovních soutěží a dodejte, co to vítěze stálo úsilí. A když vítěz příště prohraje, nezapomeňte mu to připomenout znovu. Vidíš, včera byl první, dneska je druhý. Skvělých lidí, kteří něco umějí, je spousta. Naučte dítě brát prohru jako součást života. Jen jich nesmí být příliš mnoho za sebou. Každý přece potřebuje občas zazářit. A takovou situaci pro své dítě určitě budete umět vytvořit i vy.