Přání, které dnes a denně vyslechne tisíce rodičů. Jedni okamžitě odmítnou dítěti vyhovět, jiní své rozhodnutí oddalují do nedohledna a ti další dětské přání uvítají, protože po zvířeti sami touží. Než dojdete k závěru, ujasněte si, co vlastnictví zvířecího kamaráda obnáší.
Je to kamarád!?
Děti narážejí na svět zvířat doslova na každém kroku – hračkami počínaje přes knížky, časopisy, televizi, na výpravách do ZOO – není divu, že po nich touží. Domácí mazlíček může být partnerem k popovídání. Někdo, komu se bez obav může svěřit, protože my dospělí často považujeme spoustu toho, co nám dítě říká, za nedůležité. Může být také zdrojem nezištné lásky. I když své děti milujeme, často jim to nedokážeme dát dostatečně nebo vhodně najevo.
„Zvířátko má pro něj čas, nekritizuje ho, nedává mu pocit, že nesplnilo očekávání, tak jak to mnohdy děláme my rodiče. Učí dítě zodpovědnosti, akceptovat druhé, respektovat něčí pocity, verbální i neverbální komunikaci apod,“ upozorňuje psycholožka Martina Tichá. Zvíře se ale nedá brát všude, musí se mu obětovat čas jinak vyhrazený pro jiné zájmy, může ničit věci, neposlouchá…díky tomu dítě pozná, co jsou to starosti a povinnosti. A co když zvíře zemře? „Smrt je jedna z věcí, které život přináší. Myslím si, že se tak dítě naučí, že nikdo tu není na věky. Je těžké se s tím vyrovnat, ale děti na to přece nejsou sami. Mají možnost vidět, že to všichni prožívají po svém a může to být nová zkušenost,“ zamýšlí se Eva Hromádková, maminka pětileté Nikolky. Pravdou je, že hluboké prožitky jako pocit lítosti, pláč nebo opuštěnost opravdu přispívají ke správnému formování lidského charakteru.
Výchova zvířetem
Zvířata podporují nejen pozorovací schopnosti, ale také paměť. „Když děti líčí své zážitky nebo poznatky, cvičí si i vyjadřovací schopnosti,“ říká psycholožka. Častým argumentem rodičů, kteří pořizují svým dětem domácího mazlíčka, je snaha o to, aby se dítě naučilo samostatnosti, umět o někoho pečovat, vykonávat každodenní povinnosti, a to i když se mu zrovna nechce. „Děti se učí různými způsoby. Verbální i neverbální komunikací s lidmi, ale i věcmi, samy se sebou, ale i se zvířaty. Tím, jak vyjadřují své názory a pocity, příkladem a důvěrou, pokusem a omylem, hrou apod. Cokoli, co takové učení podporuje, je pro děti nesmírně přínosné,“ potvrzuje Martina Tichá. Nikdo neříká, že zvíře může nahradit rodiče, ale domácí mazlíčci jsou dobrou výchovnou pomůckou. Není dobré, když se zvíře v rodině neosvědčí, dávat ho hned pryč. Ukazujeme tím dítěti, jak snadno se dá nepříjemných povinností a úkolů zbavit.
Proč si zvíře nepořídit
Zvíře ale není hračka a existuje celá řada důvodů, proč si ho raději nepořídit. Odpovězte si zcela otevřeně na otázku: Splňuje vaše rodina svým způsobem života podmínky pro vybrané zvíře? Kdo se nakonec bude o něj starat? Děti povyrostou, budou mít více učení, jiné zájmy a pravděpodobně jejich touha starat se o domácího mazlíčka ochabne, což potvrdil i veterinář Michal šindelář. I tehdy se ale o něj musí někdo starat. Jste ochotná tohle podstoupit? Dnes lidé hodně cestují. I když kolikrát sousedé nebo příbuzní přislíbí pomoc, může se stát, že nebudou ochotní pokaždé, když bude třeba. Můžete sice vyřešit situaci přechodným umístěním zvířátka do útulku, speciálního zvířecího hotelu či zajistit placené venčení, ale budete chtít zvířecího kamaráda, člena rodiny, opravdu svěřit do péče cizích lidí?
Nebezpečí může číhat i v podobě alergie. To ale většinou zjistíte, až když už je zvíře doma. Maminky často uvádějí, že důvodem, proč domácího mazlíčka nechtějí dětem nepořídit, jsou špína a nepříjemný zápach. Při dobrém starání se tohle dá hodně eliminovat. Zásadní při rozhodování by však měly být finance. Chovat živého tvora nepředstavuje jen krmení. Dítě školák je plně ekonomicky závislé na rodičích. Dojde tak k zásahu do rodinného rozpočtu. Klece, doplňky, veterinární péče v případě onemocnění, mnohdy poplatek městu nebo dokonce jízdné v MHD – to všechno něco stojí.
Ve výběru zvířete hraje velkou roli i prostor, ve kterém ho chceme chovat. Nebude vadit, když tu a tam něco zničí? Někteří tvorové potřebují specifickou péči a výcvik, který může zabrat spoustu času. Ten by mohlo dítě využít k pěstování jiných koníčků, k učení apod. Mluví se také o nevhodnosti psa pro malé děti. Není lepší počkat si, až dítě trochu povyroste a bude se moci nejen lépe rozhodnout, ale rovněž se o zvířátko úplně postarat? Stejně důležité je, aby se zvíře stalo regulerním členem rodiny. Pokud budete mít k němu z nějakého důvodu odpor, těžko můžete chtít, aby s ním mělo dítě dobrý vztah, bereme-li v úvahu, že děti kopírují naše chování. Není dobré, když se zvíře v rodině neosvědčí, dát ho jednoduše pryč a ukázat dítěti, jak se jednoduše zbavit starostí a problémů. I samotní veterináři všem doporučuji dokonale zvážit své možnosti a podmínky, které mohou tvorovi nabídnout. Existuje celá řada velmi nenáročných zvířat na prostor a čas. Když nepochopíte potřeby zvířete, může se stát nebezpečné pro celou rodinu.
Nenároční na chov
Pro nenáročného chovatele se hodí např. křeček nebo Osmák Degu. Pořizovací náklady nejsou vysoké a jejich chov nevyžaduje nic specifického, co by dítě v přiměřeném věku nezvládlo. Pozor jen u koupi více zvířat najednou. Např. křeček je samotářský tvor, který se s ostatními nemusí snést. Zavděčit se můžete i andulkou. Patří k nejoblíbenějším chovaným ptákům u nás.
Exotická zvířata a děti
Děti občas zatouží i po exotických zvířatech jako jsou hadi, pavouci, opice apod. Exotičtí tvorové by se však neměli chovat v rodinách, kde jsou malé děti. Zvířata mohou ohrozit jejich zdraví. Lékaři tvrdí, že s takovými zvířaty nemají přijít do těsného kontaktu děti do pěti let ani osoby s poruchami imunitního systému. Styk s nimi může vést k šíření infekčních nemocí.
Když se bojíte nečekaných výdajů
Dnes už není žádnou novinkou některé domácí mazlíčky pojistit. Každý chovatel by kromě předem jasných nákladů, jako je jídlo, očkování, pelíšek či vodítko měl počítat i s dalšími náklady třeba na jeho léčbu, jestliže dojde k úrazu. Tyto částky nebývají zanedbatelné. Ročně to mohou být stovky nebo i tisíce korun. Majitelé psů a koček si mohou náklady související se zdravím a životem svého miláčka pojistit. Pojistka se vztahuje na veterinární náklady nebo úhyn zvířete. Můžete si sjednat i připojištění na škodu, kterou způsobí třetí osobě (tahle bývá zahrnuta někdy i v pojištění domácnosti). Výše pojistného závisí na stáří zvířete a hmotnosti. Zvíře musí mít evidenční známku, být čipované nebo označené tetováním tak, aby nedošlo k jeho záměně. Pojištění nabízí např. Česká pojišťovna (produkt Mazlíček), Česká podnikatelská pojišťovna (produkt Mazlík) nebo Slavia pojišťovna (produkt Pejsek a kočička). Podmínky pojištění se však od sebe výrazně liší.
Autor: MH
