Sladkou chuť snad všichni milujeme už od dětství a většině z nás taková slabost zůstala až do dospělosti. Každý z nás pak po sladkém saháme z různých důvodů. Někdy je za tím jen zrádný okamžik, kdy nás honí mlsná, jindy si tím potřebujeme spravit náladu. Ať už si to chceme přiznat nebo ne, cukr našemu zdraví škodí. Dá se na sladké vůbec zapomenout, a jak ho můžeme vyřadit ze života úplně? Na to se právě teď podíváme.
2 komentáře
Pardon, ale dovolím si v jedné věci oponovat (dcera uměla v 15 měsících asi 70 slov, i když některá „po svém“ – „mimím“ byl mobil, „káka“ kočárek apod., ve dvou letech mluvila úplně plynně): Nikdy jsem ji neučila při obrázku kravičky „To je bů“, ale „To je kravička, dělá bů“. Výsledek – seděli jsme venku, dcera v kočárku. Kolem nás procházela paní a někde zaštěkal pes. Paní se k dceři obrátila a říká jí: „Je tam haf haf, viď?“ A dcera na to „Pes – štěká“. Paní zůstala jako sloup:-) Ale zase později chodila a pozdě se zbavila nočníku, každé dítě je jiné.
Dobré rady. Ale jsou děti, na které můžete mluvit třeba 24 hodin denně a stejně z nich žádnou odezvu nevydolujete. Prostě jak se říká: “ Není důvod ke stížnostem.“