Soudnost je dneska očividně ohrožený druh, což mi došlo, když jsem tuhle seděl v přecpané pražské tramvaji a fascinovaně sledoval muže, který měl na zádech batoh velikosti menšího expedičního stanu pro čtyři osoby. S každým prudším pohybem vozu tím monstrem srazil jednoho důchodce a dvě studentky, zatímco na tváři měl blažený výraz člověka, co právě dosáhl zenu. Když mě tím zavazadlem už potřetí praštil do žeber, musel jsem se sám sebe v duchu zeptat… Opravdu je tak těžké sundat ten batoh a položit ho na zem? Nebo jsme jako lidstvo definitivně ztratili schopnost vnímat prostor kolem sebe?
Vítejte u mého prvního nedělního sloupku na Dámské lize. Budeme se tu potkávat pravidelně a hned na úvod jsem si nemohl vybrat lepší téma než právě soudnost. Ohrožený druh moderní doby.
Soudnost je totiž jako spodní prádlo. Každý by ho měl mít, ale ne každý ho umí nosit tak, aby to nebyl trapas.
Ztratila Madonna soudnost?
Vezměte si třeba Madonnu. Minulý týden internetem proletělo video, kde se tahle popová ikona plazí kdesi na záchodě, kouří doutník a u toho všeho jí z korzetu vypadne ňadro. Pohoršilo mě to? Vůbec ne, od Madonny už člověk tak nějak čeká cokoliv. Ale na druhou stranu… holce bude sedmdesát. Sedmdesát! Chápu, že stárnout před kamerami celého světa musí být solidní psycho, ale plazit se po kachličkách záchodku? Královna popu nám sice ukázala prso, ale ukázala nám tím i to, jak dnes vypadá absolutní ztráta sebereflexe v přímém přenosu? Nebo je to zkrátka pořád ta stará dobrá provokatérka, která jen odmítá stárnout podle našich tabulek? To už nechám na vás. Na Video se můžete podívat zde.
Nemusíme ale chodit až za oceán, i v tom našem českém rybníčku máme solidní adepty. Sledovali jste to haló kolem přehlídky sourozenců Ponerových? Když se na internet dostane video, kde známá stylistka ukazuje gesto „na zvracení“ ve chvíli, kdy kolem ní po mole prochází modelka Natálie Kočendová, člověk jen zírá. Nechat doma základy slušného chování a předvést takový dětský naschvál na prestižní módní akci, to je prostě totální absence soudnosti i jakékoliv úrovně.
Jenže ruku na srdce – rýpat do Madonny nebo do chlapů s báglem v tramvaji je hrozně snadné. Horší je nastavit to zrcadlo sobě. Sám vím, o čem mluvím. Teď ve čtvrtek 4. června se v Praze konalo slavnostní předávání ocenění Dětský čin roku. Nádherná, dojemná akce plná dětí, na kterou dorazil i pan prezident. A já? Já jsem samozřejmě přišel pozdě. Dorazit po jedenácté hodině do sálu, kde sedí hlava státu a hrdinské děti, a snažit se tam nepozorovaně a důstojně vplížit… řeknu vám, v tu chvíli moje soudnost i sebereflexe zkolabovaly jako levný podsedák.
Kde je tedy ta zdravá hranice mezi zdravým sebevědomím a čistým bláznovstvím? Proč máme pocit, že všichni kolem nás přišli o rozum?
Z textu rovnou do vašich sluchátek
Do jednoho textu se mi to zkrátka nevejde. A protože papír nebo displej sice snese všechno, ale o některých věcech je potřeba mluvit nahlas, naživo a bez cenzury, rozhodli jsme se s tím neskončit jenom u psaní.
Odteď se budeme potkávat dvakrát týdně. V neděli tady, na vlnách textu u vaší ranní kávy. A v úterý? V úterý se uslyšíme.
Už tuhle v úterý ráno totiž startuje náš nový podcast, který dělám se svou skvělou kamarádkou Dianou. Jmenuje se Přesah by ON & DI a v první epizodě si vezmeme na paškál právě soudnost. Rozebereme Madonnu, probereme vztahy a mnohem víc.
Takže v úterý ráno si cestou do práce nezapomeňte nasadit sluchátka. Budete koukat, co všechno se dá říct nahlas.
Krásnou neděli!
MOHLO BY SE VÁM HODIT
Dětský čin roku ocenil hrdiny za účasti prezidenta Petra Pavla
Kočendová zuří po přehlídce PONER: Stylistka měla naznačit zvracení
