Řekněme si to na rovinu: normálního zdravého muže malé děti děsí. Jsou příliš malé na to, aby je dokázal držet a nechvěl se přitom hrůzou při pomyšlení na to, že je upustí. Nerozumí jim, co říkají. Nechápe důvěru, která se zračí v bezelstných očkách. Děsí ho projevy náklonnosti. Netuší, co dítě chce, když pláče – a i kdyby to snad tušil, nevěděl by, jak mu to dát. Kdykoli se muž octne sám v jedné místnosti s miminkem, můžeme být svědky setkání dvou naprosto nesourodých živočišných druhů. Muž pak v duchu žehná svému vlastnímu otci za to, že to s ním vydržel a nezešílel. Zároveň nedokáže pochopit, jak to vydržet dokázal a šílí.
1. Muži nenávidí změny
Pokud odsuneme stranou ty, kteří otci být nemohou – ať už jim v tom brání věk, zdraví nebo jakékoli jiné potíže – pak by se bez ohledu na věk, rasu, zaměstnání nebo vzdělání dala neochota mít děti shrnout do tří prostých slov: muži nenávidí změny. Jako by nestačilo to, že jim manželka strhá ze stěn plakáty Realu Madrid, Judas Priest a Pamely Anderson, donutí je pravidelně chodit k holiči a má řeči proti kouření a alkoholu – ještě ke všemu se musí o místo v koupelně přetlačovat s vaničkou, olejíčky, zásypy, balíky plenek a hejnem gumových kachniček, a dokonce si ani nemůže nahlas pustit televizi. Nenechme se přitom mýlit počtem šťastných otců, kteří by za své děti dokázali položit život: to jsou ti, kteří se se svým osudem dokázali smířit a našli v něm potěšení. To jsou ti, kteří dokázali změnu překonat a přizpůsobit se jí. Jestliže si jednou zvyknete na to, že se vám po domě pohybují záhadní malí lidé, jste na nejlepší cestě k profesionálnímu otcovství – ale k tomuto okamžiku vede vždy poměrně dlouhá cesta.
2. Konec sexu!?
Samozřejmě se muži bojí toho, že v okamžiku, kdy se dítě narodí, bude konec sexu, příjemným večerům při svíčkách s partnerkou, společným bublinkovým koupelím a bezstarostným nočním vyjížďkám. A bojí se toho oprávněně. Místo toho milého děvčete, vedle kterého se vždycky budil, s ním teď postel kromě miminka sdílí i paní, která na něj div nešišlá, a navíc tvrdí, že je jeho manželka. Je to ale stejné jako s manželstvím. Proč mít jednu ženu šedesát let, když jich můžete mít šedesát ročně? Muž je přece jen lovec, a to i poté, co se šťastně ožení. Pravda je taková, že v životě každého muže zákonitě přichází chvíle, kdy si řekne, že je čas ubrat plyn a trochu se usadit. Tahle nutnost je stejně nesmlouvavá jako biologické hodiny, které odtikávají všem ženám. Neví se jen, kdy to na muže přijde. A odpověď na otázku: “Je dítě lepší než sex?” bude lépe nechat na mužích samotných.
3. Nepřirozenost pořádnosti
Na otcovství je jedna důležitá věc, která stupňuje manželský stav: pořádnost. A přiznejme si to hned zkraje – muži jsou v podstatě nepořádní od přírody. Když se pračlověk vrátil z úspěšného lovu, také si nevěšel pracovní kožešinu na ramínko, ale mrskl s ní do kouta jeskyně. Když byli muži svobodní, mohly se špinavé ponožky válet kdekoli po bytě; když se ožení, musí absolvovat těžkou bitvu o vyhrazená místa, kam bylo možné ponožky odkládat; v okamžiku, kdy se narodí miminko, se musí muž začít chovat otcovsky, výchovně a všelijak jinak nepřirozeně, což mimo jiné obnáší i ukládání ponožek do koše na prádlo. Od koho jiného by se také měly děti naučit základní hygienické návyky a pořádnost, než od rodičů? To ale také znamená, že muž musí jít proti své přirozenosti, což obnáší nejen omezení sprostých slov a konec kouření v ložnici v neděli ráno, ale také udržování jakéhos takéhos řádu a čistoty.
4. Osamělost přespolního otce
Svobodný muž smí chodit kam chce, kdy chce a také s kým chce. Každá svoboda je samozřejmě relativní, protože v osm hodin ráno se stejně všichni sejdeme u píchaček, ale ten pocit, že jsem pánem svého času, je nenahraditelný. Pro svobodného muže platí poměrně jednoduché přírodní zákony: když mariáš, tak u piva, když pivo, tak v hospodě, a když hospoda, tak zakouřená. První stupeň odtržení od okolní reality přichází se svatbou – zničehonic muži, kteří se kradou zšeralou předsíní k botníku, slýchávají z obývacího pokoje podezíravé: “Porada takhle pozdě večer? Hned zítra volám tvému šéfovi!” To všechno se přirozeně po příchodu dítěte jen stupňuje a k setkání s kamarády pak dochází ještě vzácněji než k sexu (viz výše). Muž samozřejmě se svou ženou cítí, a ocitá se mezi mlýnskými kameny odpovědnosti (ona si toho také moc neužije) a představ o správném muži (potřebuju na vzduch).
5. Konec utrácení
Muži rádi chodí do hospody. Muži také rádi chodí do kina. O fotbalu, hokeji nebo závodech na ploché dráze nemusíme vůbec mluvit – to všechno jsou součásti mužského světa, které patří k životu stejně neodmyslitelně jako kyslík ke vzduchu. A je tu ještě plechový miláček – člověk nemusí být zrovna venkovský votuzer, aby mu bylo jasné, že nestačí jen do jednoho otvoru lít benzín… To všechno je pryč a otcové rodin často marně ždímají peněženky, aby měli alespoň na noviny do autobusu. Přesto se zdá, jako by všechno bylo málo, a tři zaměstnání nestačí. Manželka na mateřské dovolené nevydělá skoro nic, a přitom jsou všechny ty věci, které děti k běžnému provozu potřebují, ohavně drahé.
6. Otec ano, ale jen ten nejlepší!
Příroda už to tak zařídila, že muž je v skrytu duše odpovědný, i když o tom ani sám neví; děsí ho tudíž možnost, že rodina bude třít bídu s nouzí, a že všechna vina nakonec padne na něj. Nejde zdaleka jen o pomyslnou svobodu, sex, pivo a fotbal… muž ví, že je tu od toho, aby uživil, aby se postaral a aby byl pevná skála v příboji všedních dnů. Proto se někdy zdráhá, když přijde na řeči o ťapkání malých nožiček v ložnici. Zdánlivě bohémsky, ale ve skutečnosti křišťálově čistě odpovědně se k problematice postavil miláček žen George Clooney: “Chtěl bych být otcem jedině v případě, že bych tuto roli mohl plnit na výbornou,” prohlásil. Jako člověk, který neustále pracuje, by podle svých slov dobrým otcem být nemohl. “Znám dost rodin, v nichž nejsou děti šťastné. A nechci opakovat stejné chyby,” dodal a měl pravdu. Otcovství je něco, k čemu člověk zkrátka dospěje.
Tak už je vám to jasné? Přesto, kdyby nebylo nás matek a naší tolerantnosti v tomto ohledu, který článek popisuje, asi bychom vymřeli. Tak hodně trpělivosti ženy!
