Vždycky jsem se na svou snachu snažila být milá a respektovat ji, ona mě však už od začátku nesnášela. Došlo to tak daleko, že proti mně snacha poštvala mého vlastního syna. Já jsem v této situaci bezradná.
Spokojená rodina
Se svým manželem jsme náš život zasvětili péči o naše dvě děti, dceru Kláru a syna Marka. Byli jsme spokojená rodina, a tak to pokračovalo i později, když už naše děti byly dospělé. Byli jsme si všichni opravdu blízcí, a i když už jsme nebydleli pod jednou střechou, často jsme se navštěvovali a udržovali dobré vztahy.
Klárka si poměrně brzy našla muže, který se pro ni stal její životní láskou, a rozhodli se tak pro vlastní rodinu. Kvůli tomu mě s manželem nenavštěvovala tak často, my jsme to však respektovali, protože se chtěla věnovat hlavně své domácnosti a partnerovi.
Na druhou stranu jsme však pořád byli v častém osobním kontaktu s Markem. Jelikož byl single a nevypadalo to, že to chce měnit, měl spoustu volného času. Díky tomu chodil každý víkend k nám na návštěvu. Většinou jsem uvařila slavnostnější oběd a všichni jsme si užili společné odpoledne. Byla jsem opravdu šťastná, že se pořád navrací do svého rodného hnízda.
Čekalo mě překvapení
Jednoho dne, kdy měl Marek dorazit na společný oběd jako obvykle, byly věci trochu jinak. Když totiž přišel k nám, nebyl sám. Za ruku s pyšným úsměvem přivedl slečnu, kterou nám později představil jako Báru. S manželem jsme měli radost, že i Marek si konečně našel svou drahou polovičku. Pustili jsme se tedy do oběda a odpoledne probíhalo v přátelském duchu. Těšili jsme se, že Báru poznáme.
Nečekaná novina
Když jsme dojedli a vše poklidili, dali jsme si odpolední kávu. Všechno probíhalo v pořádku, Bára vypadala opravdu mile, ovšem až teď nastal ten správný klid na pořádnou konverzaci, u jídla to přeci jen nebylo zrovna vhodné. Marek zřejmě vycítil příležitost a bez jakýchkoliv okolků nám šťastně sdělil, že čekají miminko.
Takovouto zprávu jsem opravdu nečekala, podle jejich slov totiž spolu chodí pouze pár měsíců. To dle mého názoru bylo opravdu brzy na zakládání rodiny. Ačkoliv mě to zaskočilo, měla jsem samozřejmě radost, že budeme mít vnouče. Avšak opravdu jsem doufala, že si Marek vybral tu pravou.
Společné obědy pokračovaly
Ačkoliv Marek s Bárou měli svých starostí dost s přípravami na miminko, stále si alespoň jednou za dva týdny udělali čas na společný oběd u nás. Já jsem měla radost, že naše vztahy neochladly. To jsem však měla vědět, co mě čeká později. Jednou jsem si po jídle nalila malou skleničku piva pro lepší trávení a nabídla jsem i Báře, jelikož trocha piva přeci nemůže nikomu ublížit, spíše naopak.
Snacha však ihned ztropila scénu, co jsem to za ženskou, když jí nutím alkohol v těhotenství. Tak prudká reakce mě od ní překvapila, ale nevěnovala jsem tomu moc pozornosti.
Bylo to čím dál tím horší
Čím více se blížil čas porodu, tím méně nás Marek s Bárou navštěvovali. To bylo samozřejmě pochopitelné, potřebovali čas hlavně pro sebe. Po tom, co se jim narodil syn, jsem Báře volala, že moc gratuluji, ale bohužel nemůžu přijet, protože mi není dobře a nechci ohrozit miminko.
Jenže během chvíle mi zpátky volal Marek, že Bára pláče, že se ani nechci přijet podívat na jejich syna. To mě samozřejmě mrzelo, snažila jsem se mu vysvětlit, jak to doopravdy je, jenže on mě vůbec neposlouchal. Věřil jen své ženě. Od té doby jsem získala pověst klasické zlé tchyně.
Byla jsem zklamaná, že mi můj vlastní syn nevěří, bohužel jsem však nemohla nic dělat. Když malý rostl, chtěla jsem jako správná babička vozit kočár a pomáhat s hlídáním. To však nebylo možné, protože snacha Bára vždycky všechno překroutila proti mně. Já jsem se tak stala jen zlou ženskou, co jim ničí rodinu.
Moc mě mrzí, že se s vnoučkem nevídám, avšak za těchto podmínek to opravdu nejde. Doufám, že se oba (snacha i syn) časem umoudří.
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT
Jitka (43): Dceru mi odvedl drogový dealer. Jak se s tím srovnat?
Helena (28): Přítelova dcera mě nesnáší. Co mám dělat?
Napište komentář