Jako vše ostatní i toto je subjektivní. Ale s klidem si můžeme říci, že pokud jste své děti správně vychovala, kolem 20. roku věku budou již stoprocentně samostatné. Budou si umět nakoupit, uvařit, vyprat, vyžehlit, uklidit po sobě kuchyň… alespoň ve většině případů. To ale neznamená, že to budou dělat. To záleží jen na tom, jak si to doma zařídíte a rozdělíte si domácí povinnosti. Je mnoho úhlů pohledů, ale pojďme to vzít z toho psychologického a stranou ponechme hledisko ekonomické.
Tak v kolika letech je ten pravý čas?
Tuhle otázku vám asi zodpovědně nezodpoví nikdo. Ale své očekávání toho, jak dlouho s vámi bude váš potomek bydlet, přizpůsobte jeho vzdělání nebo vzdělávání i velikosti vašeho obydlí. Studuje vaše dítě střední školu? Přes to u nás nejel vlak, bydlíme v hlavním městě a školu měl syn prakticky za rohem. Proto případné osamostatnění přicházelo v úvahu až po jeho maturitě. U někoho to ale může definovat až konec vysoké školy, takoví mladí lékaři a medici nemají život při studiích jednoduchý a rodičovská péče se jim hodí. I tak byste ale měli dle své nátury i povahy vašeho potomka nastavit pomyslný „bod zlomu“. O všem s vaším dítětem mluvte, klidně od konce základky. S citem, prosím. Styl, „až se konečně odstěhuješ“ není pro deváťáka nebo středoškoláka ideální. Dítě ale musí být připravené na samostatný život, a hlavně ujištěné, že ho v tomto kroku budou jeho rodiče podporovat.
To důležité
Poslouchejte své dítě. Třeba se už po maturitě opravdu odstěhovat chce a má poměrně jasnou představu, co vše to obnáší, která je zcela realistická. Nedržte ho tedy doma. Víte, že má práci nebo brigádu a s financováním mu budete pomáhat. Nedržte ho zbytečně doma. Byt i možná domek by vám byl společně brzy malý. Mohlo by tak docházet k rodinným problémům a ač to nezní logicky, odstěhováním se mohou vztahy narovnat a zlepšit. Zmizí dohadování, každodenní dotazy, „kdy přijdeš“ a „kam jdeš“ a mezi vámi a vaším dítětem se vše vyčistí. A když nechce, nenuťte ho moc brzy. Každý do tohoto kroku musí dozrát.
Ale můj syn na to není připraven
Myslíte? A čí je to asi tak vina? Abyste se nemusela bát, jak to váš syn sám zvládne, připravujte ho na to již od dětského věku. Přiměřené povinnosti v domácnosti nikomu neuškodí. S věkem se mohou stupňovat. A nebojte se, že je to na vaše děti moc, ony to zvládnou. Když umí zacházet s mobilem a tabletem, tak přeci zvládnou i pračku a myčku. To je i naše domácí zásada. Oba synové si tak poradili s pračkou a sušičkou skoro rychleji než manžel.
Oboustranně hladký průběh
Mluvte spolu. Zjistěte jaké máte představy o odstěhování vy a jaké váš potomek. Jde nejen o samotný akt odstěhování, převézt postel skříň a krabice je ostatně to nejmenší. Jde také o financování celého bydlení, případné rekonstrukce. A i zařízení nového domova je velmi nákladné. Je totiž většinou potřeba vše, od držáku na toaletní papír, po cedník a ručníky. A proto opakuji, mluvte spolu, plánujte, hádejte se, usmiřujte se, hledejte kompromisy. Vše je lepší než ono známé: „ já myslel, že ty… to zaplatíš, uděláš“.
A jak to bylo u nás?
Vlastní zkušenost je nepřenositelná a neopakovatelná. Přesto vám řeknu, jak to bylo u nás. Od základky si syn byl schopen udělat svačinu i snídani. Aby bylo všeho dost v lednici jsem ale hlídala já. Postupem času si uměl vyprat, vyžehlit (i košili), uvařit a když se mu chtělo i po sobě uklidit. Pokud jsme ale byli pryč a ponechali synovi výhodu volného bytu na víkend, většinou jsem se vracela do bytu, který byl v o fous lepším stavu, než když jsem odjížděla. Prostě půl neděle makal, aby vše bylo perfektní. Vážil si mé důvěry, že může mít byt pro sebe. Před půlrokem odmaturoval, a na první pokus mu bohužel nevyšla vysoká. V létě jsme spolupracovali na produkci velké akce a už při této pracovní spolupráci vznikla myšlenka, hlavně z jeho strany, že by se na podzim odstěhoval.
Naštěstí bylo kam. Malá garsonka po mém dědovi měla sice nájemnici, té ale končila nájemní smlouva a tak nebylo co řešit. Podmínky jsme si ale jasně domluvili dopředu. Hradí si z výplaty náklady: fond oprav, elektřinu, plyn, internet, TV. Finančně pomůžeme se stěhováky i rekonstrukcí. Zbytek bude na něm. Před týdnem se syn odstěhoval. Tedy byla z toho velká rodinná akce. Pomáhali všichni. Při vybalování v novém bytě jsem to (a ne poprvé) obrečela. Ano, i na to může dojít. Ne, že bych svému synovi nevěřila, ale jako každá máma mám o něj obavy. Aby mu vše vyšlo, aby byl spokojený. Doufám, že bude. Myslím, že jsme udělali dobře. Syn už své soukromí potřeboval a u nás má vždy dveře otevřené.
