Byla jsem vychovávaná v tom, že člověk může mít jen to, na co si sám vydělá. Držím se toho a nikdy jsem si nechtěla život zjednodušovat. Mám jen to, co si sama koupím za vlastní vydělané peníze, a když chci něco víc, než na co mi nestačí plat, jdu na brigádu.
3 komentáře
Jo, tak tohle jsem zažila… Zamiloval se do mě kolega, a nesnesl odmítnutí (jsem vdaná, a on rozhodně nebyl můj typ – obtloustlý, arogantní, nevyspělý…). Začal stalking – začal mi psát zamilované básničky, začal chodit do stejného fitka (ač nikdy nesportoval), začal mě náhodou potkávat na chodbách, čekal před mojí kanceláří a dělal, jako že tam náhodou telefonuje, zjistil si mojí adresu a čekal na mě před domem, roznášel pomluvy, že jsme spolu spali – tomu naštěstí nikdo nevěřil 🙂 Teprve až pod pohrůžkou policie a oznámení vedení mi dal pokoj.
Zhrzený chlap je horší, než stádo rozzuřených býků…
Buď chladná a zraň ho chlapi přece city nemají že… Dámy což takhle se naučit říkat „děkuji za tvůj zájem, moc mě to těší ale.. “ a po tomto začátku věty už je jedno jaký důvod udáte.. Důležité je že jste vytvořily ten emoční polštář takže vaše odmítnutí nebude tak nepříjemné..
Rozhodne je lepsi rict chlapovi narovinu nepritahujes me nez mu lhat s imaginarnim pritelem…. Odmitnouti imaginarnim pritelem je potupa…