Vždycky, když jsem si četla ty příběhy o tom, jak někdo po letech spokojeného manželství přiznal, že je na stejné pohlaví, nechápala jsem to. Říkala jsem si, jak strašně těžké to musí pro toho druhého být. Nikdy jsem nechtěla, abych něco podobného zažila. Vlastně jsem si nic takového ani nepřipouštěla, prostě jsem si říkala, že mně se nic podobného stát prostě nemůže.
Jedna odpověď
máme vnuka 8 let, ve škole zatím jedničky, ale teď ve 3. třídě máme s novou učitelkou nějaký malý problém a vypadá to, že nám nutí poruchu ADHD. Kam se obrátit, když se nechceme zatím informovat u školní psycholožky, nemáme potřebnou důvěru… Bydlíme v Praze 13. Díky. A.