Polistopadové první dámy
Každá z nich vstupovala do role v jiné době a s jiným životním základem. Disidentka z Žižkova. Herečka a celebrita. Akademicky vzdělaná ekonomka. Rezervovaná a spíše soukromá osobnost. A nakonec bývalá vojačka, která otevřeně mluví o společenských nerovnostech. Jejich příběhy nejsou stejné – ale ukazují, kam se posouvala česká společnost.
Olga Havlová: disidentka, která nastavila laťku
Olga Havlová byla první první dámou moderní české historie. Pocházela z prostředí, které nemělo s politickou elitou nic společného – vyrůstala na Žižkově, pracovala v dělnických profesích a až setkání s Václavem Havlem ji přivedlo do prostředí kultury a disentu.
Podílela se na Chartě 77, prošla výslechy, sledováním i existenční nejistotou. Její předlistopadová zkušenost z ní udělala ženu, která měla přirozenou autoritu a absolutní civilnost. Po roce 1989 odmítla vystupovat jako „dekorace“. Založila Výbor dobré vůle, pracovala s lidmi s postižením, nemocnými a sociálně vyloučenými. Nikdy jako projekt pro kamery – spíš jako pokračování v tom, co dělala už dřív.
Pro mnoho lidí dodnes představuje symbol slušnosti a tiché odvahy. Její styl byl neokázalý: jednoduché oblečení, cigareta, přirozené chování. To, co udělala, nastavilo vysokou laťku všem, kdo přišli po ní.
Dagmar Havlová: celebrita, která vstoupila do politiky přes manželství
Když Dagmar Veškrnová vstoupila na Hrad, bylo to něco úplně jiného. Byla populární herečkou, známou z filmů i divadla, zvyklá na pozornost a červené koberce. Její příchod přinesl glam, energii a také obrovskou vlnu očekávání i kritiky.
Lidé ji porovnávali s Olgou, často nespravedlivě. Přesto převzala charitativní aktivity, podílela se na kulturních a zdravotních projektech a jako první dáma začala čelit bulváru v době, kdy média výrazně přitvrdila. Každé gesto se hodnotilo. Každý outfit se řešil.
Dagmar Havlová musela balancovat mezi tím, co od ní čekala veřejnost, a tím, co chtěla dělat sama. Dnes je zřejmé, že její přístup byl profesionální, disciplinovaný a přinesl jiný typ reprezentace – více výrazné, méně disidentské, ale stále spojené s prací pro společnost.
Livia Klausová: racionální první dáma s diplomatickým přesahem
S nástupem Václava Klause přišel další posun. Livia Klausová byla vzdělaná ekonomka slovenského původu, která dlouhodobě působila v bankovnictví a podnikové sféře. V roli první dámy vystupovala klidně, racionálně, s pečlivě připraveným projevem a rezervovaným stylem.
Nepotřebovala být středem pozornosti. Její práce byla konzistentní, reprezentativní a bez výrazných kontroverzí. Po skončení Klausova mandátu se stala velvyslankyní na Slovensku, což potvrdilo, že její role nebyla jen symbolická.
Pro mnoho žen je Livia Klausová příkladem toho, že i vedle výrazného partnera můžete zůstat odbornicí ve vlastním oboru a pokračovat v profesním růstu.
Ivana Zemanová: tichá první dáma, která čelila politicky vypjaté době
Ivana Zemanová byla úplně jiná než její předchůdkyně. Vystudovala ekonomii, ale do veřejného prostoru vstupovala opatrně a s velkým odstupem. Nebyla typem první dámy, která vyhledává kamery. Její styl byl uměřený, spíše nenápadný.
Byla však v situaci, kdy pozornost médií směřovala hlavně na jejího manžela. Miloš Zeman vzbuzoval silné emoce, ať už pozitivní, nebo negativní. To automaticky dopadalo i na ni. Byla také často spojována s dcerou Kateřinou, protože bulvár sledoval jejich rodinu velmi detailně.
Ivana Zemanová nepatří mezi nejviditelnější první dámy, ale její působení ukazuje jiný typ ženské role – roli tiché opory. V prostředí politických konfliktů byla spíše stabilním bodem domácího zázemí než veřejnou osobností.
Eva Pavlová: první dáma 21. století
Současná první dáma přináší nový model. Eva Pavlová má za sebou vojenskou kariéru, hodnost podplukovnice a zkušenosti s politickou i armádní strukturou. Vstupovala do funkce s jasným veřejným programem – otevřeně chce podporovat ženy, upozorňovat na nerovnosti a věnovat se rodinné problematice a komunitní práci.
Oproti svým předchůdkyním má jedno specifikum: je aktivní i v komunální politice a nebojí se veřejně formulovat vlastní názory. V jejím působení je patrný moderní přístup – první dáma není jen reprezentace, ale i hlas, který může ovlivňovat společenskou debatu.
Její výrazná osobnost i otevřený styl ukazují, že role první dámy se mění. Z „doprovodu prezidenta“ se stává autonomní figura, která může určovat témata.
Co jejich příběhy vypovídají o nás
Při pohledu na polistopadové první dámy je zřejmé, že neexistuje jeden ideál. Každá z nich reprezentuje jiný typ ženského příběhu:
– Olga Havlová připomíná odvahu a pevné hodnoty.
– Dagmar Havlová ukazuje tlak, kterému čelí ženy v centru pozornosti.
– Livia Klausová potvrzuje, že kompetence nejsou méně významné jen proto, že jste „paní prezidentová“.
– Ivana Zemanová otevírá téma žen, které nechtějí být vidět, ale přesto nesou zodpovědnost.
– Eva Pavlová posouvá roli první dámy do současnosti – směrem k aktivismu a veřejné angažovanosti.
Tyto osudy nejsou jen politickým tématem. Jsou odrazem situace, kterou žije mnoho žen: být podporou partnera, zvládat práci, rodinu i veřejné očekávání. A zároveň neztratit vlastní identitu. Každá z nich je jiná a každá roli první dámy formovala po svém.
MOHLO BY SE VÁM HODIT
Český lev 2025: Která herečka zazářila a kdo šlápl vedle? Podívejte se na naši fotogalerii v článku
