Každodenní kolotoč
Už zase v práci. Každodenní kolotoč – vypravit děti do školy, dorazit do práce, strávit tam osm hodin, vyzvednout děti z kroužků, uvařit večeři, uklidit, padnout do postele, a druhý den hurá znovu.
Šéf mi zadal hromadu papírů na oskenování a následné založení, kopírka se stane mým novým domovem.
Mám ho plnou hlavu a nejen tu
Jak tak skenuji jeden papír za druhým, ve tváři se mi objeví úsměv. Vzpomenu si na jeho velké ruce na mých bocích, měkké rty na těch mých. Sakra, pomyslím si, skenovala jsem už tenhle dokument? Radši ho vezmu znovu. Musím se soustředit. Nemůžu se upínat na jednu vzpomínku, na jednu noc. Je pravda, že byla dokonalá, a znovu bych si ji zopakovala, ale už je to pár týdnů, přesněji čtyři, co se mi neozval.
Vzpomínky jsou to jediné, co mi zbylo. Jeho jazyk zkoumající mou vlhkou broskvičku… ”Doufám, že myslíš na mě.” Páni, už mi hrabe, slyším jeho hlas tak živě, jakoby stál vedle mě. Vložím další papír do skeneru. V tom mi někdo položí ruce na boky. Ztuhnu, než stihnu jakkoliv zareagovat, ucítím horký dech na mém uchu. “Chyběl jsem ti?” Je to ON. Nezdálo se mi to.
Vzrušující práce
Rukou mi zajede pod halenku, druhou mi sjede pod sukni. Jsem v jeho pevném sevření. V kanceláři. Kdokoliv může přijít a přistihnout nás.
Všechny myšlenky a obavy se mi vypaří v okamžiku, kdy jeho prsty zajedou do mé štěrbinky. Mámí ze mě jeden vzdech za druhým. Dovnitř a ven, dovnitř a ven. Druhá ruka laská má ňadra.
“Myslíš, že jsem na tebe zapomněl? Nezapomínám na to, co je mé.” Místo odpovědi ze mě vyjde jen další sten. “Dohoda zněla jasně, udělej mě šťastným. A já jsem zatraceně šťastný, když jsem uvnitř tebe.” Než se vzpamatuji z jeho slov, už jsem opřená o kopírku, sukně vyhrnutá. Špička jeho penisu pomalu klouže po mých vlhkých záhybech. Připadá mi to jako věčnost, hotová muka. Už bych ho chtěla cítit v sobě. Být jím úplně naplněná.
Když konečně zasune celou svou délku do mé rozpálené jeskyňky, vyjde z něj spokojené zavrčení. Přiráží tvrdě a já vzdychám, měla bych se krotit, ale je mi to jedno, jestli mě někdo uslyší.
Po dlouhých minutách, které uběhly nějak moc rychle, je konec. Otočí si mě čelem k sobě. Díváme se očí, místo dravosti v nich vidím něhu. “Tu dohodu jsem myslel vážně.” Vytahuje z tašky desky. ”Pročti si to a pak mi zavolej.” Dává mi pusu na čelo a odchází.
Najednou tu stojím sama. U kopírky, rozcuchaná, s deskami v ruce, s koleny z rosolu a hlavou plnou otázek.
Musím se ale vzpamatovat, jsem stále v práci. Odcházím se upravit na záchod. Po napravení škod uklízím desky do kabelky, nechci, aby to tu někdo našel, a vrhám se zpět do práce.
Každodenní kolotoč podruhé
Zbytek pracovní doby už nějak přečkám, a nastává každodenní kolotoč. Po vyzvednutí dětí, uvařím něco rychlého k večeři, pomoct dětem s úkoly, umýt nádobí, připravit svačiny na další den.
Když je vše hotovo, mám konečně chvilku pro sebe. Sahám tedy do kabelky pro desky. Začnu s pročítám dokumentů, co jsou uvnitř. “Dohoda” je jediné, co je na první straně.
Dohoda
Zkontroluji, že děti spí. Jdu do lednice pro víno, nějak mi došla odvaha. Sedám si se skleničkou červeného na gauč, a vrhám se na čtení.
“Vztah mezi mnou a Tebou (dále jen “dohoda”) se vztahuje na veškeré aktivity uvedeny v příloze č.1.” Napiju se a listuji, abych našla přílohu č.1. “Příloha č. 1. Sexuální uspokojení – viz příloha č.2.“ Dobře, tu najdu později. ”Doprovod na akce, společnost při konzumaci jídla, pomoc při výběru oblečení a vybavení, společné cestování.” Páni…Pokračuji dál ve čtení. ”Odměny. Zajištění dobře placené práce u mě ve firmě. Flexibilní pracovní doba zajištěna. Vyžaduji, aby ses mi věnovala, kdykoliv budu chtít.” Všechno zní až moc dobře. Jen zapomněl na jeden drobný detail, teda spíš dva, ne tak drobné detaily. S dětmi si tohle nemůžu dovolit…
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT
