Berete si věci osobně? Zbytečně si ničíte den
Berete si věci osobně, i když k tomu často nemáte žádný skutečný důvod? Prodavačka se mračí, partner doma mlčí a kolegyně projde kolem vás bez pozdravu. V hlavě se pak snadno rozjede pátrání, co jste udělaly špatně. Jenže ve většině případů se neděje žádné drama. Jen si z cizí nálady zbytečně vyrábíte vlastní problém.
Jeden otrávený pohled a nálada je pryč
Stojíte u pokladny, podáváte kartu a snažíte se být normálně slušné. Prodavačka se tváří, jako byste ji osobně urazily už tím, že jste přišly nakoupit. Účtenku položí na pult, skoro nic neřekne a vy odcházíte s divným pocitem. Místo toho, abyste to pustily z hlavy, začnete přemýšlet, jestli jste nebyly nepříjemné, jestli jste něco neřekly špatně nebo jestli se na vás tak dívala z nějakého konkrétního důvodu.
Jenže ten důvod může být úplně jinde. Mohla být unavená, bolet ji záda, mít špatné ráno nebo problém doma. Její nálada se prostě potkala s vaším dnem, ale to ještě neznamená, že s vámi měla něco společného. Právě v takových chvílích se pozná, jak rychle si člověk dokáže vzít cizí výraz osobně.
Partner mlčí, ale nemusí trestat vás
Doma to bývá ještě citlivější. Partner přijde z práce, sotva pozdraví, sedne si na gauč a odpovídá jedním slovem. Vy se zeptáte, jestli se něco děje, a on řekne jen: „Nic.“ V tu chvíli se může rozjet celý vnitřní poplach. Najednou přemýšlíte, jestli je naštvaný, jestli mu něco vadí, jestli jste ráno neřekly něco špatně nebo jestli se mezi vámi něco nemění.
Někdy problém ve vztahu opravdu je a nemá smysl to lakovat narůžovo. Pokud se odtažitost opakuje pořád dokola, je na místě se o tom bavit. Jeden tichý večer ale ještě nemusí znamenat, že jste udělaly chybu. Může být vyčerpaný, zahlcený prací, protivný sám sobě nebo prostě neschopný normálně říct, co se v něm děje. Není ideální, když si člověk nosí špatnou náladu domů, ale pořád to automaticky neznamená, že za ni můžete vy.
Kolegyně nepozdraví a scénář je hotový
V práci se podobné situace dějí pořád. Kolegyně projde kolem kávovaru, nepodívá se a nepozdraví. Vy už mezitím přemýšlíte nad včerejší poradou, posledním e-mailem nebo tím, jestli jste nebyly moc ostré, moc tiché, moc výrazné nebo málo milé. Stačí drobný chladný projev a hlava si začne doplňovat příběh.
Možná se na vás opravdu zlobí, ale možná také vůbec ne. Může řešit dítě, peníze, partnera, šéfa, únavu nebo vlastní mizernou náladu. Pokud si to hned vezmete osobně, začnete luštit něco, co možná vůbec není určené vám. Lidé nejsou hádanky, které musíte celý den rozebírat. Někdy jsou jen uzavření, protivní nebo nepozorní. Ne každý chladný projev je tajný vzkaz pro vás.
Berete si věci osobně hlavně z domněnek
Největší past je v tom, že člověk často nemá žádný důkaz. Má jen pocit, výraz, tón, krátkou odpověď nebo ticho. To, že vám někdo neodepíše dvě hodiny, nemusí znamenat, že vás ignoruje. To, že šéf napíše jen „OK“, nemusí znamenat, že je naštvaný. To, že se někdo mračí, nemusí znamenat, že jste mu něčím vadily.
Mozek si ale rád doplní nejhorší možnou verzi, hlavně když jste unavené, nejisté nebo už tak máte den, kdy vás rozhodí každá maličkost. V takové chvíli pomáhá jednoduchá otázka: mám opravdu důkaz, že je to o mně? Ne domněnku, ne pocit, ale konkrétní důkaz. Pokud ne, nemá cenu z toho dělat vlastní problém.
Cizí nálada není vaše povinnost
Někteří lidé kolem sebe rozhazují špatnou náladu jako drobky. Odpovídají podrážděně, tváří se otráveně, hází jedovaté poznámky a nechávají ostatní hádat, co se děje. Takové chování umí zkazit den hlavně ve chvíli, kdy ho začnete vztahovat na sebe. Jenže protivný tón často říká víc o člověku, který ho používá, než o člověku, na kterého míří.
Pokud vám někdo jasně řekne, co mu vadí, dá se s tím pracovat. Pokud jen šíří napětí kolem sebe, není vaše práce hledat v tom osobní vzkaz. Cizí podrážděnost může být nepříjemná, ale nemusíte si ji hned brát osobně a dělat z ní vlastní selhání.
Nemusíte být všem příjemné
Další věc, která za tím často stojí, je touha být všem příjemná. Nevadit, nezklamat, nepokazit atmosféru a být ta milá, pohodová a bezproblémová. Jenže to nejde. Někomu nebude sedět váš humor, někomu vaše energie, někomu to, že mluvíte přímo, a někomu naopak to, že mluvíte málo. Někomu budete nesympatické bez pořádného důvodu.
Vy také nemáte rády každého, koho potkáte. S někým si nesednete po dvou větách, s někým byste nešly na kávu, ani kdyby platil, a u někoho prostě víte, že to není váš člověk. Neznamená to, že nemá hodnotu. Stejně tak vaše hodnota nestojí na tom, jestli se na vás každý usměje, pozdraví vás u kávovaru a odpoví vám přesně takovým tónem, jaký byste čekaly. Právě v tom je dobré naučit se nebrat si věci osobně.
Příště nejdřív zastavte vlastní film
Až se příště někdo zatváří otráveně, neodpoví vám podle představ nebo projde kolem bez pozdravu, zkuste se zastavit dřív, než si v hlavě pustíte celý film o tom, co jste pokazily. Zeptejte se samy sebe, jestli vám ten člověk řekl něco konkrétního, jestli se situace opakuje, nebo jestli si jen domýšlíte příběh, který vám zbytečně kazí den.
Berete si věci osobně? Pak možná nepotřebujete být tvrdší ani chladnější. Stačí častěji rozlišit, co je skutečně vaše a co si jen někdo jiný neumí uklidit u sebe. Cizí nálada není automaticky vaše vina a ne každá blbá reakce si zaslouží místo ve vaší hlavě.
MOHLO BY SE HODIT
