Horolezec, který leze bez jištění
Americký horolezec Alex Honnold patří k nejznámějším lezcům současnosti. Proslavil se extrémním stylem lezení zvaným free solo, tedy výstupy bez jakéhokoli jištění, při nichž rozhoduje každý pohyb. Světovou pozornost na sebe strhl zejména v roce 2017, kdy bez lana zdolal skalní stěnu El Capitan v kalifornském Yosemitském národním parku. Právě díky této pověsti se každá jeho další výzva stává událostí sledovanou po celém světě.
Mrakodrap, který kdysi vládl světu
Mrakodrap Tchaj-pej 101 na který zdolal Alex Honnold patří k nejvýraznějším stavbám moderní architektury v Asii a už dvě dekády je symbolem hlavního města Tchaj-wanu. Budova byla dokončena v roce 2004 a se svými 508 metry se tehdy stala nejvyšší stavbou světa. Tento titul si udržela až do roku 2010, než ji překonal mrakodrap Burdž Chalífa v Dubaji. Charakteristický tvar věže, inspirovaný bambusem jako symbolem růstu a stability, z ní udělal nejen technický, ale i kulturní orientační bod města.
Tchaj-pej 101 není jen administrativní budova. Nachází se zde vyhlídková terasa, obchodní centrum i slavný tlumič kmitů, který chrání stavbu před silnými větry a zemětřesením. Právě kombinace výšky, technické složitosti a hladkého povrchu dělá z mrakodrapu extrémně náročný objekt pro jakýkoli výstup. I proto se v minulosti na budovu odvážil jen zlomek lezců a každý takový pokus vzbudil mimořádnou pozornost. Výstup Alexe Honnolda bez jištění tak nebyl jen sportovním výkonem, ale i výrazným momentem pro samotnou stavbu, která se z architektonické ikony na chvíli proměnila v kulisu jednoho z nejodvážnějších výkonů moderního lezení.
Bez lana. Bez chyby. Bez návratu
Honnold je známý především svým stylem „free solo“ – lezením bez jakéhokoli jištění. Pro laika nepředstavitelné riziko, pro něj pečlivě promyšlený pohyb, kde se každý krok opírá o dokonalou koncentraci a roky tréninku. Výstup na Tchaj-pej 101 nebyl improvizací. Naopak – šlo o oficiálně povolenou a připravenou akci, kterou zorganizovala a živě vysílala platforma Netflix.
Zajímavé je, že sám Alex Honnold v minulosti zvažoval, že na budovu vyleze bez povolení. Nakonec si to ale rozmyslel. „Z úcty k budově,“ jak později vysvětlil. Tentokrát měl podporu města i správy mrakodrapu. A výsledek? Čistý, rychlý a mrazivě klidný výstup, který sledovaly miliony lidí po celém světě.
Druhý v historii. Ale jinak než poprvé
Alex Honnold se stal teprve druhým horolezcem, který kdy Tchaj-pej 101 zdolal. Tím prvním byl v roce 2004 francouzský lezec Alain Robert, přezdívaný Spiderman. Robert tehdy lezl s jištěním a výstup mu trval zhruba čtyři hodiny.
Rozdíl mezi oběma výkony není jen v čase, ale hlavně v přístupu. Zatímco Robert spoléhal na technické zajištění, Alex Honnold šel cestou absolutní osobní odpovědnosti. Bez možnosti opravy, bez zálohy. Jen on, tělo, mysl a budova.
„Krásný způsob, jak vidět Tchaj-pej“
Po dosažení vrcholu Alex Honnold nepropadl patosu. Jak je pro něj typické, jeho reakce byla strohá a klidná: „Krásný způsob, jak vidět Tchaj-pej.“ Možná právě v tom spočívá jeho fascinace. V extrému nehledá drama, ale soustředění. Nepůsobí jako adrenalinový závislák, spíš jako někdo, kdo má své hranice přesně spočítané.
Pozornost světa pro Tchaj-wan
Akce měla i výrazný společenský a politický rozměr. Tchajwanští politici poděkovali Honnoldovi i Netflixu za obrovskou pozornost, kterou událost ostrovní zemi přinesla. Prezident Laj Čching-te zveřejnil na Facebooku gratulaci, ve které ocenil Honnoldovu odvahu a neohroženost.
V době, kdy Tchaj-wan čelí geopolitickému napětí a snaze být viditelný na světové scéně, fungovala tato událost jako nečekaně silná vizitka. Ne skrze politiku, ale skrze lidský výkon, který překračuje běžné chápání strachu.
Proč to fascinuje i ženy
Možná proto, že Alex Honnold není typickým „akčním hrdinou“. Nehraje si na machra, neprodává emoce, nepřehání. Je klidný, introvertní, analytický. A přesto dělá věci, které berou dech. Právě ten kontrast – mezi tichým projevem a extrémním činem – z něj dělá jednu z nejzajímavějších postav současného sportu.
Jeho výstup na Tchaj-pej 101 není jen o výšce a rekordu. Je o důvěře v sebe sama, o respektu k prostředí a o tom, že odvaha nemusí křičet. Někdy stačí, když tiše leze vzhůru, zatímco celý svět zadržuje dech.
