Někomu stačí plátno a barvy, jinému zase obyčejné skici a tužky. Jenže mezi umělci se najdou i takoví, kteří se chtějí od ostatních zcela odlišit. Ke své tvorbě používají nepochopitelné až odporné pomůcky jako je menstruační krev, zvratky nebo moč. Lahůdka.
3 komentáře
Tohle mě vážně dokáže rozesmát. Pro mě doma naprostý standard, s přítelem děláme vše společně, střídáme se ve všem a pomáháme si. Myslela jsem, že je to normální. No jo, jaký si to kdo udělá, takový to má.
Všichni moji bratři byli mámou už odmala pěkně cepováni a vedeni přesně tím směrem, jako je v komixu. A výsledek? Jsou sice v mnoha věcech zodpovědní a samostatní, ale žijí si spokojeně a šťastně sami bez rodin, aby tohle vše nemuseli řešit. Všechny domácí práce si dělají, kdy se jim zachce, rozhodně doma nemají stoprocentní pořádek, ale přesto se nedá říct, že by jejich domovy nebyly udržované.
Myslím, že po desetitisících let evoluce jsme přeci jen biologicky nějak nastavení a přežili jsme tak úspěšně doteď. Jakmile se to pokusíme měnit, začneme vymírat (moji bratři mít děti zřejmě nebudou) a nahradí nás kultura s tradičnějším uspořádáním. Ono totiž vydělávání peněz, domácí práce a organizace domácnosti jsou všechno dohromady pořád náročné činnosti, i když se rozdělí na polovinu mezi oba dva partnery. Naopak rozdělení tak, aby se každý z partnerů nemusel zabývat jednou z těchto tří oblastí, psychicky ulehčí oběma a o fyzickou práci se podělí. A je potom jedno, kdo z nich zůstane doma s dětmi, a kdo se bude starat o obživu. Skutečnou emancipaci nevidím v tom, že se mužům naloží na záda ještě větší psychická zátěž (a ti pak místo toho raději úplně rezignují na to mít vůbec nějakou rodinu), ale že si partneři budou moct svobodně zvolit, jakou z „tradičních“ osvědčených rolí budou hrát. A na závěr – pokud oba partneři nemají psychicky náročné zaměstnání a oba pracují někde „ve fabrice u pásu“, tak tyhle „emancipační“ věci doma zpravidla vůbec nemají potřebu řešit a jsou spokojení. Proč asi?
komiks nic nevysvětluje, ukazuje nelogický přístup ženy. co je tak psychicky a organizačně náročného na tom říct manželovi, nakrm děti, vařím pro návštěvu? na to fakt nepotřebujete být manažerka. nebo ten stůl, omg.. to si fakt až při ukládání knížky do knihovny všimne, že má plný koš na prádlo, zelenina se válí na lince a došla hořčice? to je ukázkový příklad nesystematického přístupu, přece vím, jak často je třeba prát, nákup dám do lednice hned poté, co ho přinesu domů, a hořčici napíšu na seznam v okamžiku, kdy spotřebuji poslední dávku. chlapi si umí věci organizovat mnohem efektivněji než ženy, jenomže pokud něco chlap doma udělá sám od sebe, bude to zaručeně dle ženy špatně, protože ona si to představovala jinak. proto se chlapi ptají, co mají konkrétně udělat. a funguje to. když řeknete chlapovi, ať vyndá z myčky dětskou lahvičku, nemůžete očekávat, že vyndá cokoli jiného, protože on neví, že chcete, aby vyndal vše. to byste přeci řekla, ať uklidí nádobí z myčky. ženy nadávají na neschopnost mužů, ale skutečnost je taková, že neumí specifikovat požadavky a muž je z toho zmatený. a říct si o konkrétní pomoc v konkrétním čase není nic, co by bylo třeba půl dne vymýšlet.