Mucha, kterého známe z plakátů, měl mnohem širší svět
Když se řekne Alfons Mucha, člověk si velmi pravděpodobně vybaví dlouhovlasou ženu, květiny, ornament a typickou secesní linku. Právě plakáty pro francouzskou herečku Sarah Bernhardt z něj na přelomu 19. a 20. století udělaly jednoho z nejvýraznějších grafiků své doby. Výstava Alfons Mucha v Central Gallery ale začíná tam, kde běžná představa o slavném malíři často končí.
Mucha se zajímal o architekturu, fotografii, šperk i grafický design. Krása pro něj nebyla záležitostí jednoho obrazu zavěšeného v galerii. Měla prostupovat každodenním životem a objevovat se také na předmětech, které člověk používá nebo má doma. Právě tento širší pohled je jednou z hlavních linií nové expozice.
„Nechtěli jsme vytvořit další výstavu o Muchovi, ale výstavu o tom, proč je jeho estetika stále aktuální,“ vysvětluje kurátorka Helena Kočíková. Vedle sebe se tak dostávají grafiky, fotografie, design, šperky Jarmily Mucha Plockové i současné fotografie Slovanské epopeje.
Od Otčenáše k Sarah Bernhardt
Mezi výrazná díla expozice patří Otčenáš z roku 1899. Mucha v něm spojil křesťanskou tradici, zednářskou symboliku a vlastní víru. Výsledkem není jen ilustrace známé modlitby, ale osobní umělecká výpověď postavená na trojici krásy, pravdy a lásky.
Velkou část Muchova příběhu samozřejmě tvoří také Paříž. Právě tam vznikla spolupráce se Sarah Bernhardt, která českého výtvarníka během několika měsíců proměnila v jednu z výrazných osobností evropské secese. Mucha pro ni vytvořil několik plakátů a jeho styl se stal natolik rozpoznatelným, že ovlivnil podobu reklamy i užité grafiky na další desetiletí.
Výstava připomíná také plakát Kassa, který Mucha navrhl pro americkou herečku Leslie Carter. Původně zamýšlený vysoký formát využil k výtvarnému jazyku, který proslavil už na plakátech Sarah Bernhardt. Příběh se ale tentokrát neodehrával jen na papíře. Leslie Carter zbankrotovala a Mucha za svou práci nikdy nedostal zaplaceno.
Mucha fotografoval dřív, než vzniklo jeho slavné dílo
Jedním z nejzajímavějších aspektů, které výstava Alfons Mucha otevírá, je jeho vztah k fotografii. Mucha nebyl jen někým, kdo se nechal fotografovat. Fotoaparát používal jako pracovní nástroj.
Fotografie mu pomáhaly při hledání správné kompozice, zachycení pohybu i při modelování světla pro litografii. Na některých snímcích proto nejsou hotová díla, ale okamžiky, které jejich vzniku předcházely. Člověk tak může nahlédnout přímo do procesu, během kterého se rodil Muchův typický výtvarný rukopis.
Právě fotografie posouvají výstavu trochu jinam než klasickou přehlídku slavných plakátů. Najednou není před návštěvníkem jen hotový obraz, ale také způsob přemýšlení, který k němu vedl.
Umění chtěl dostat i do běžného života
Mucha se dlouhodobě zabýval myšlenkou, že dobře navržené předměty nemají být výsadou několika vyvolených. Výstava proto představuje také publikaci Documents Décoratifs z roku 1902, v níž shrnul své představy o ornamentu, dekorativních motivech a návrhu předmětů.
Jeho inspirací byla mimo jiné příroda. Jemné kompozice, rostlinné motivy a ženská krása se v jeho tvorbě opakovaly v různých podobách a postupně se staly jedním z poznávacích znaků secese.
V tomto směru je Mucha překvapivě současný. Neřešil pouze to, jak má vypadat obraz na stěně, ale také jak může vypadat prostředí, ve kterém člověk žije. Dekorace, nábytek, šperk nebo grafika podle něj nemusely stát mimo běžný život. Naopak do něj mohly přirozeně patřit.
Dvě generace Muchů a 20 tisíc fotografií Epopeje
Výstava Alfons Mucha propojuje také tvorbu dvou generací. Samostatná část představuje šperky a autorské objekty Jarmily Mucha Plockové, architektky a výtvarnice, která rozvíjí rodinný odkaz současným jazykem. Její šperky využívají sklo, přírodní motivy a ornament, ale nepůsobí jako pouhé kopie slavného předka.
Druhou výraznou část tvoří fotografie Jana Williama Drnka zachycující vznik velkoformátových fotografií Slovanské epopeje. Návštěvník může jednotlivá plátna prohlédnout v kvalitě 1:1 a všimnout si detailů, které při běžném pohledu často uniknou.
Za projektem stojí mimořádně náročná práce. Drnek na knize pracoval téměř tři roky společně s více než dvacítkou odborníků z řad řemeslníků, umělců a historiků. Výsledkem je publikace, která pracuje s celkem 20 tisíci fotografiemi.
Součástí výstavy je také samotná kniha o Slovanské epopeji. Má rozměry 62 × 42 centimetrů, obsahuje 336 stran a její kapitálka je vyrobena z pravého hedvábí. První vystavený kus se podle materiálů galerie objevil před sedmi lety v pražském Klementinu.
Výstava v centru Prahy stojí za návštěvu
Celá expozice je umístěná v Central Gallery na Staroměstském náměstí. Galerie sídlí v historickém domě U Bílého jednorožce a pod jednou střechou tu dlouhodobě představuje také Salvadora Dalího a Andyho Warhola. Muchova expozice se nachází ve druhém patře a samotná prohlídka zabere podle galerie přibližně 40 minut.
Central Gallery je otevřená každý den od 10 do 20 hodin. Jednu výstavu lze navštívit za 250 korun, zvýhodněné vstupné je 200 korun. Pokud člověk nechce zůstat pouze u Muchy, lze koupit také kombinovanou vstupenku na dvě nebo všechny tři expozice.
Adresa je Staroměstské náměstí 15, Praha 1. A pokud už budete v galerii, nabízí se jednoduchá možnost spojit návštěvu s procházkou historickým centrem. Právě umístění přímo u Staroměstského náměstí dělá z výstavy poměrně snadný kulturní tip i na odpoledne, kdy nechcete plánovat několik hodin v muzeu.
Výstava Alfons Mucha tak nestaví na tom, že bychom Muchu neznali. Spíš ukazuje, že ho možná známe až příliš zjednodušeně. Za slavnými ženami z plakátů je fotograf, designér, autor šperků a člověk, který chtěl dostat umění z galerie také do běžného života.
Bobina místo pohodindy řídí Lamborghini za miliony
Královna Camilla připomněla Alžbětu II.
Já, secese: Superhrdina Drawman bojuje s Muchou proti temnotě
