Janda slaví – i když by nejraději neslavil
Dalibor Janda, rodák z Drahotuš u Hranic na Moravě, oslavil 21. března 73. narozeniny. Sám by si přitom klidně oslavy odpustil. „Být na mně, tak to ani neslavím, ale manželka s dcerou rozhodly, že oslava bude,“ přiznává s typickým humorem. Narozeniny ho prý přestaly těšit někde kolem padesátky, a to i přesto, že se celý život radoval z příchodu jara. „Teď v mém věku je to trošku už za trest, když si člověk uvědomí, kolik mu už je let,“ říká upřímně. Zlom přišel přesně v padesáti, kdy mu maminka prorocky oznámila: „To už jde do tuhého.“ A Janda uznává, že měla pravdu.
Přesto by bylo velkým omylem myslet si, že slavný zpěvák zpomaluje. Loni odehrál 53 koncertů, začátkem roku vydal nový singl 365 dní a od dubna ho čeká další velké turné s novým pořadem. Letos plánuje opět přes padesát vystoupení. A to vše v roce, který je pro něj mimořádný hned z několika důvodů.
Hurikán slaví 40 let. Vznikl jako hold kamarádovi
Jedním z největších výročí letošního roku je pro Jandu kulatých čtyřicet let od vydání alba Hurikán, které z něj v polovině osmdesátých let udělalo skutečnou hvězdu. Stejnojmenná píseň se stala hitem, který zná dodnes snad každý. Málokdo ale tuší, jak emotivní příběh se za ní skrývá.
Když Janda složil hudbu a předal ji svému oblíbenému textaři Honzovi Krůtovi, měl v hlavě romantickou představu o silnicích, dálnicích a autech. Krůta ale přišel s jiným nápadem — chtěl napsat o motorkách. Důvod byl osobní: jeho kamarád se zabil na motorce v Poříčí nad Sázavou a Krůta na něj rád vzpomínal. Z toho vznikla píseň, která zasáhla miliony lidí. „Spousta lidí se v té písničce našla, motorkáři to mají jako takovou malou hymnu,“ říká Janda. Kdekoli potká motorkáře, okamžitě se k němu hlásí a rád si s nimi povídá.
Píseň má ale i svůj smutný rozměr, který Janda původně nečekal. „Netušil jsem, že se bude hrát na pohřbech,“ přiznává dojatě. Fanoušci ji totiž stále častěji nechávají zahrát na poslední cestě svých blízkých, kteří zahynuli na silnici. „Ta písnička mi udělala moc radosti, ale je vlastně smutná.“ Letos ji na jubilejních 5000 koncertech zpíval minimálně tolikrát — a omrzet ho zatím nepřestala.
Kniha, která nemá v Česku konkurenci
Letošní rok přináší Jandovi i další důvod k hrdosti mimo hudbu. Společně s dcerou Jiřinou Annou vydává knihu Stříbrné a zlaté medaile v období císaře Františka Josefa I. Jde o jejich druhý společný počin — před třemi lety vydali první knihu věnovanou stříbrným medailím, nyní přibyla i zlatá, po které byla v sběratelských kruzích velká poptávka. Na knize pracovali další tři roky. „Je to hrozně mravenčí práce. Ale je to jediná taková kniha, která existuje,“ říká Janda s hrdostí.
45 let manželství? Tolerance a počítání do deseti
Letošní rok je pro Jandu výjimečný i v soukromém životě. S manželkou Jiřinou slaví 45. výročí svatby. Brali se 4. dubna 1981 v Roztokách u Prahy na komorní veselce pro třicet lidí. Vydrželo jim to dodnes a Janda nepochybuje o tom, proč. „Nejdůležitější je tolerance, dokázat si odpouštět,“ říká jednoduše. Vadí mu, že dnešní páry se rozvádějí kvůli maličkostem — přijde první problém a hned jdou od sebe. Sám byl nedávno svědkem ostré hádky novomanželů v obchodě, kteří nedokázali společně vybrat koberec. „Vždycky je lepší napočítat si v klidu do deseti a zase bude všechno OK.“ Jednoduchá rada, která za 45 let evidentně funguje.
MOHLO BY SE VÁM HODIT
Olga Lounová, Dasha a další spojily hlasy: hymna onkobojcům Křídla pro život
Daniel Žižka míří do Vídně: Česko zná svého reprezentanta pro letošní Eurovizi
