Neděle , 31. 08. 2025

Pavlína

Filosof Jean-Paul Sartre kdysi napsal, že každý má jiný koeficient neštěstí. Zatímco někteří lidé procházejí životem jako nůž máslem, jiným jakoby osud házel klacky pod nohy. Mnozí se přesto dokázali svému handicapu postavit.
Mladých a talentovaných autorů nebo autorek není nikdy dost. Jednou z nich je i Kristýna Freiová, která je absolventkou Literární akademie. Ta na sebe nedávno upozornila vydáním své již druhé knihy. Ta se jmenuje Nesmrtelný hrabě a je volným pokračováním jejího debutu knihy Galilejec. Kniha je plná fantastických příběhů, ale zamýšlí se také nad podstatnými životními otázkami.
Děti potřebují mámu i tátu, o tom není pochyb. Ale jak dlouho? Do šesti až osmi let. Snažíme se je vychovávat podle našich představ, zajetých pravidel a mustrů, které nám předávali naši rodiče, aniž bychom si uvědomovali, že tím dětem akorát děláme ze života guláš a prodlužujeme dobu, kdy si na věci stejně přijdou sami. Není lehké přestat být takovým rodičem. Ale jde to. Nevěříte? My vám to dokážeme.
Nevědomost, nešťastná náhoda, strach i slabost pro druhého – to všechno hraje roli, když se necháme kýmkoli jakkoli zneužít. Často na to přijdeme, až když už je pozdě. Většinou si s sebou následně životem neseme psychické břemeno, kterého se jen těžko zbavujeme.
Vždycky jsem si myslela, že rodiče mohou mít jednání svých dětí pod kontrolou a dokážou je ochránit před nebezpečím. Vždy, když jsem slyšela nějaký příběh k tomuto tématu, tak jsem byla paní chytrá, prý mně by se to stát nemohlo, já bych to poznala, moje dítě je poučeno, blá, blá, blá…. No, nikdy neříkej nikdy a to mé určité povyšování, že já jsem lepší matkou rychle vzalo za své. Setkala jsem se s tím tak z blízka, že bych to opravdu nikomu nepřála.

Odebírat novinky

Přihlásit se

Jestě nemáte účet? Zaregistrujte se zde.