Domů » Rodina » Smrt: Těžké téma pro mnoho rodičů. Jak o ní mluvit s dětmi?
smrt
Smrt. Téma, o kterém se nám příliš mluvit nechce. I když téma smrti bývá stále často tabuizováno, smrt do našeho života neodmyslitelně patří, je zkrátka jeho součástí. Téma smrti může v rodičích budit obavy, protože neví, jak o něm s dětmi hovořit. Situace může být pro rodiče ještě náročnější, překvapí-li je smrt blízké osoby, kterou je nutné dítěti nějak citlivě vysvětlit. (zdroj foto: 123rf.com)
Psychika Rodina

Smrt: Těžké téma pro mnoho rodičů. Jak o ní mluvit s dětmi?

Smrt. Téma, o kterém se nám příliš mluvit nechce. I když téma smrti bývá stále často tabuizováno, smrt do našeho života neodmyslitelně patří, je zkrátka jeho součástí. Téma smrti může v rodičích budit obavy, protože neví, jak o něm s dětmi hovořit. Situace může být pro rodiče ještě náročnější, překvapí-li je smrt blízké osoby, kterou je nutné dítěti nějak citlivě vysvětlit.

Smrt je velmi náročné téma, a proto rodičům často dochází slova. Jak mluvit s dětmi o smrti?

Když se dítě zeptá…

Děti se se smrtí setkávají již od útlého věku. Prostřednictvím pohádek jsou konfrontováni se smrtí, aniž by ji v útlém věku dokázaly pochopit. Na druhou stranu je téma příliš nezajímá a berou ho tak, jak je jim prezentováno v pohádkách. Později se děti začnou na téma smrti vyptávat a rodiče často neví, jak reagovat. Některým rodičů mohou docházet slova, protože jsou otázkami na téma smrti zaskočeni.

Jiní rodiče se snaží tomuto tématu vyhnout a dítěti dají jasně najevo, že se na smrt ptát nemají a do běžné komunikace tohle téma zkrátka nepatří. Dítě pak jasně pochopí, že téma smrti je tabu. A nejen to, dítě může později zvažovat, na co se rodičů ptát bude a na co nikoliv. Pokud jsou ale rodiče schopni o takhle těžkém tématu hovořit, dají dítěti signál, že ptát se mohou na všechno a nic není tabu. Pokud rodiče dokážou o smrti s dětmi mluvit, mohou předejít úzkostem a dodat jim sebedůvěru.

Děti a smutek

Děti prožívají smutek zcela odlišným způsobem než dospělí. Některé děti mohou být smutné, jiné mohou nadměrně zlobit, jiné mohou budit pocit, že se jich smrt nijak nedotkla. Dospělí se mohou snažit odvést pozornost dítěte od smrti blízké osoby nebo se snažit, aby své pocity nevyjadřovalo, protože by ho mohly ještě více rozesmutnit. Dítě ale potřebuje o svých pocitech hovořit a s kým jiným, než s rodiči by mělo mluvit o tom, co ho trápí. Dítě potřebuje vědět, že jeho pocity a myšlenky jsou v takové situaci zcela normální, což zmírní jeho úzkost a strach.

Chápání smrti u dětí

Chápání smrti je u dětí závislé na jejich věku. Zpočátku nejsou schopni pochopit nevratnost smrti, ale chápou ji jako něco, co lze zvrátit. Díky magickému myšlení si také mohou myslet, že jsou dokonce za něčí smrt zodpovědné. Do cca sedmi či osmi let stačí dětem stručné vysvětlení, ke kterému se většinou nevrací. Později na základě svých zkušeností se světem kolem sebe se začnou o smrt více zajímat. Během puberty pak řeší otázky kolem smrti zejména se svými vrstevníky. V tomhle věku už děti plně chápou, že smrtí život končí. Chápou, že smrt nelze nijak zvrátit a je konečná.

Proč musel někdo zemřít?

Typická dětská otázka malých dětí je „Proč?“. Na tuto otázku se děti snaží najít odpověď zejména tehdy, odešel-li někdo blízký. Pro rodiče je tak velmi těžké ve svém vlastním zármutku na tuto otázku najít odpověď. Pro děti je ale mnohem těžší než slyšet odpověď, vědět, že mu rodiče neříkají pravdu. Může být úzkostné, cítit se izolované, protože netuší, co se vlastně stalo. I malé děti citlivě vedený rozhovor o smrti zvládnou a často se spokojí s velmi stručnou a jasnou odpovědí. Vracet se k tématu smrti začnou až později.

Co to je být mrtvý?

Budeme-li vystaveni otázkám o smrti, musíme odpovídat s ohledem na věk dítěte. Mezi častou otázku, která děti trápí, je samotný stav smrti. Co to je smrt, děti nechápou. Dětem lze vysvětlit smrt jako stav těla, které nepracuje v důsledku nemoci, nehody, stáří, … Tělo přestává pracovat a ani lékaři nejsou schopni tento stav zvrátit. Je to smutné, ale smrt patří k životu a nikdo z nás s touto skutečností není schopen nic udělat.

Kam mrtví odchází?

U dětí přetrvává vztah k blízkému člověku i poté, co zemřel. Pro děti je typické, že jsou rády na místech, která mají spojená s mrtvým. Některé děti mohou rády chodit na hřbitov, rády chodí tam, kam ráda chodila babička, rády sedí v jejím oblíbeném křesle. Proč? Protože mají pocit, že tímto způsobem neztratí s milovanou osobou kontakt. Děti věří, že jim zemřelý člověk dává znamení prostřednictvím hvězdy na nebi, letícího motýla nebo ve snech. Většina dětí věří, že mrtví odchází do nebe.

Je to stejně tak i pro některé dospělé představa, která uklidňuje a dodává pocit klidu a bezpečí, když ví, kde se jeho milovaný po smrti nachází, a že mu je tam dobře. Nejen dětí, ale i dospělí tak žijí v naději, že v nebi se se svým drahým jednou setkají. Budeme-li s dítětem na otázku společně hledat odpovědi, umožníme mu tak sdílet nejen své pocity, ale také obavy.

Prostor pro truchlení

Odejde-li nám blízká osoba, potřebuje stejně tak dítě jako dospělý, prostor pro truchlení. V takové situaci může být velmi těžké trávit čas s ostatními lidmi, kamarády a chovat se jako dřív. Děti navíc mohou mít výčitky svědomí, pokud zažívají legraci a dobře se baví. Jsou přesvědčené, že se to nesluší, protože by přece měly být smutné. Důležité je s dětmi o těchto pocitech hovořit.

Je přece v pořádku dobře se bavit a zároveň mít v srdci někoho, kdo odešel. Aby samotný proces truchlení proběhl zdravě, je nutné, aby dítě mělo prostor pro to projevit smutek a pláč. I když pro rodiče je velmi těžké vidět své dítě truchlit, jde o zdravý proces a slzy jsou zcela na místě. A stejně tak je to i se smutkem. Pláčuvolňující charakter, a proto není žádoucí se mu bránit. Ne nadarmo se říká, že slzy vše odplaví.

Obavy ze smrti

Některé děti mohou smrt blízké osoby prožívat velmi traumatickým způsobem. Smrt, zejména je-li náhlá a nečekaná, nás šokuje, překvapí a jsme jí doslova paralyzováni. Stejné pocity má i dítě. Dítě se může obávat, že se mu stane něco nečekaného a zemře. Co dělat? Důležité je, aby rodiče byli trpěliví a chápaví. Dítě je schopno šokující události zpracovat, pokud se cítí v bezpečí a milováno. Jen láskyplná komunikace a ujištění dítěte, že tuto nelehkou situaci zvládlo, posílí dítě, které pak bude schopno událost zpracovat a posunout se dál, stejně jako my, dospělí.

MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT:

Mami, bolí mě břicho, nemůžu do školy. Jak poznat a reagovat na vypočítavou lež dětí

Sešívané rodiny. Moje děti, tvoje děti a možná i naše děti. S jakými problémy musíte počítat?

data-matched-content-rows-num="3,3" data-matched-content-columns-num="1,2" data-matched-content-ui-type="image_stacked,image_stacked">

Pin It on Pinterest