Čtvrtek , 25. 04. 2024

Marek

Sérioví vrazi jsou psychicky narušení lidé, kterým ostatní neřeknou jinak než lidské zrůdy. Jejich hlavním povahovým rysem bývá nulová lítost nad lidskými osudy, ačkoliv někteří z nich mohou navenek působit jako velmi spořádaní občané.
Po dokončení školy jsem se chtěla osamostatnit a odejít z domu, protože jsem toužila po nezávislosti. Vždycky jsem si přála bydlet sama a společně s mojí kamarádkou jsme si tohle plánovaly asi od třetí třídy na základní škole. Náš sen se splnil, ale idylka netrvala věčně. Kdybych to tušila, nikdy bych do toho nešla.
Sen o vlastním bydlení se mi splnil před rokem. Byla jsem šťastná, že se konečně mohu odstěhovat od rodičů a žít si po svém. Ale nadšení z nového domova a pěkného pronajatého bytu je pryč.
Nikdy jsem neuznávala ten klasický model, kdy musí před dívkou pokleknout muž a s pugétem růží ji požádat o ruku. Na romantiku obecně moc nejsem, asi ani neumím tolik vyjadřovat pocity. I když svého přítele moc miluji, neumím to ani někdy otevřeně říct.
S mámou jsme si blízké, myslím, že jsme si vytvořily hodně hlubokou vazbu v době, kdy nás táta opustil. Mám ještě o rok mladšího bratra, který se nikdy nemohl smířit s rozvodem rodičů a byly s ním poměrně velké problémy.
Moje mladší sestra byla vždycky jiná než já. Dostávalo se jí větší pozornosti, protože máma ji měla s druhým manželem, a pro něj ona byla princezna – a já jen přítěž. Musím uznat, že jsem na ni občas žárlila, ona byla tou rozmazlovanou a já jsem musela všechno dělat za ni.
Jsem vdaná už třicet let – za tu domu jsme si toho s manželem zažili hodně, ale vždy jsme byli tím spokojeným a harmonickým párem, prostě dva lidé, kteří k sobě patří. Kamarádky se mě často ptaly, jak to děláme a zda už někdy došlo i k nevěře.
Už na gymnáziu jsem věděla, co chci dělat. Chtěla jsem se stát fyzioterapeutkou, pracovat s lidmi a pomáhat jim od bolesti. Jenže to nebylo tak snadné, na vysokou jsem se nedostala, ani napoprvé, ani napodruhé, a tak jsem to vzdala a rozhodla jsem se, že se stanu masérkou. A pak přišla hodně lákavá nabídka.
Když jsem potkala Petra, strašně se mi líbil a učaroval mi jeho úsměv, nadhled i smysl pro humor. Nikdy jsem ale necítila ty pověstné motýlky v břiše. Všem v okolí se ale líbil, dostal i mé rodiče a všichni si mysleli, že pro mě nemůže být vhodnější partner.
Katce se v posledních týdnech změnil život úplně naruby. „Dřív jsem se svým dítětem měla skvělý vztah, v posledním roce začal být však můj šestnáctiletý syn odtažitý a nechtěl si se mnou tolik povídat. Myslela jsem, že je to jen životní období. Pak ale přišel s tou nenadálou větou: Jsem gay, mami! Nevěděla jsem co odpovědět, vůbec jsem to nečekala. Nejradši bych utekla a chvíli ho neviděla! Co mám dělat, když to neschvaluju?“ ptá se.
Elenu trápí to, co mnoho dalších žen, ačkoliv o tom veřejně nemluví. „Můj manžel se mi nedávno svěřil s tím, že by chtěl ještě další vztah. Jsme manželé přes dva roky, cítím se ve vztahu šťastná. Jenže mu očividně nestačím. Chtěl by ještě jinou ženu, chodit s ní na rande a dokonce souložit. A já si mám prý taky někoho najít. Jenže já nic takového nechci, co mám dělat?“ Její muž mluví o tzv. polyamorii a v mužských fantaziích se nejedná o nic ojedinělého.
Každý z nás občas zalže – ať už se jedná o milosrdnou lež, anebo prostě jenom proto, aby vypadal dobře a udělal dojem na ostatní. Ale, jak se říká, lež má krátké nohy! O tom ví něco i lidé, co se s námi podělili o své příběhy a zažili trapas při provalení se jejich výmyslů.

Odebírat novinky

Přihlásit se

Jestě nemáte účet? Zaregistrujte se zde.